Erbovními verši knihy Lazarská v zimě jsou tyto: „Byli jsme napodobeniny vlastních snů, / laciné napodobeniny z Východu. / Pracovní nástroje / vychýlené z rovnováhy.“ Ondřej Klimeš (1981) jakožto Elsa Aids nyní vydává již čtvrtou básnickou sbírku. Přitom se dosud nejvíce zviditelnil prozaickým textem Přípravy na všechno (2020).
Tedy jako řada českých literátů přešel od poezie k próze, čímž se pouze potvrdilo, že próza je jazykem dneška, že tou se spisovatel dorozumí vždy s větším počtem čtenářů. Dokonce se tento text dočkal rozhlasového zpracování a dramatizace v Divadle Na zábradlí.
Nicméně stejně jako v témže roce vydané Baletky Miřenky Čechové zůstaly i Přípravy na všechno bez literárních vavřínů. Možná si za to ale může pražský literát sám: Elsa Aids totiž není tvůrcem, který by šel čtenáři naproti s rozevřenou náručí.
Už jen ten jeho podivný pseudonym… Což je záležitost v české literatuře čím dál méně obvyklá, zůstává až na výjimky u generace literátů, kteří začínali za minulého režimu a chtěli, řekněme, oddělit svůj život literární a občanský – a taky to tehdy nebrali tak vážně. Jmenujme J. H. Krchovského, Emila Hakla či Václava Kahudu.
