Od roku 2013 se v průzkumech veřejného mínění většina Američanů vyslovuje pro založení nové politické strany, která by změnila současný politický systém, formovaný demokraty a republikány. Ti se celkem v pravidelných intervalech střídají u moci v Bílém domě a obou komorách Kongresu. Ale lidé jsou z nich už frustrovaní – dívají se na debaty ve Sněmovně reprezentantů a vidí jen dvě strany, které se mezi sebou hádají až do bodu, kdy je celá země paralyzovaná. Někdy to až vypadá, že politici bojují za zájmy vybraných skupin a za své funkce, ale nikdo nebojuje za lidi.
Průkopník třetí strany
V roce 1992 spatřili mnozí Američané šanci uniknout ze stávajícího modelu, když se do boje o prezidentskou funkci zapojil politický nováček miliardář Ross Perot. Kritizoval obě strany za vysoký deficit v období recese a zároveň svým vystupováním i imagí úspěšného texaského gentlemana a podnikatele připomínal Američanům poválečné jistoty a hospodářský růst. Perot nakonec ve volbách získal na třetího kandidáta rekordních 19 procent hlasů, čímž zasáhl do konečného výsledku voleb ve prospěch Billa Clintona.
Američany znechutily už třetí prezidentské volby v roce 1796, kdy si John Adams a Thomas Jefferson navzájem nadávali do lhářů, zlodějů, ničemů a hermafroditů.
Od té doby ale žádný „třetí“ kandidát takový úspěch nezopakoval. Nezávislí kandidáti bez stranické podpory totiž nejsou schopni rozvinout dostatečnou celostátní mediální viditelnost ani získat pro kampaň nutné finanční prostředky. Je proto častější, že se tací kandidáti uplatní pouze na lokální úrovni.
A i když je pravda, že jsou nyní v Senátu tři nezávislí senátoři, stali se nezávislými až po svém zvolení (Kyrsten Sinemová z Arizony, původně za Demokratickou stranu), případně jsou formálně nezávislí, ale ve volbách je podporuje Demokratická strana, a fakticky jsou tak jejími kandidáty (Agnus King z Maine a Barrie Sanders z Vermontu). V systému, kde vítěz bere vše, tedy všechno nahrává politikům, kteří se mohou spolehnout na stranickou pomoc.
Musk zakládá novou politickou stranu Amerika. Vrátí vám svobodu, slibuje |
Na začátku léta rozlícený Elon Musk po sporech s prezidentem Donaldem Trumpem a republikány, kteří schválili tzv. velký krásný zákon, oznámil, že zakládá politickou stranu, jež by pro Američany měla být cestou, jak do Washingtonu dostat svého kandidáta. Opravdu?
Jenom dvě strany
Od počátků existence Spojených států existovaly dvě hlavní politické strany. A jejich soupeření nebylo vždy korektní. Už v prezidentském klání, které mělo rozhodnout o tom, kdo nahradí George Washingtona, si John Adams a Thomas Jefferson navzájem nadávali do lhářů, zlodějů, ničemů a hermafroditů. Podle těchto měřítek bychom se vlastně asi neměli podivovat nad dnešní hádavou politickou kulturou s nevybíravým slovníkem. Nicméně i v rámci samotných stran existují různé frakce, které se odlišují povahou názorů a vzájemně na sebe útočí. Již dlouho před významnými volbami se proto ve stranách formují koalice, které se postupně propracují ke kompromisnímu vládnímu programu, dostatečně dobrému v očích většiny stranické základny.
Marginální partičky
To ale neznamená, že v Americe další strany neexistují. Mezi nejznámější patří například Libertariánská strana či Strana zelených. Jejich kandidáti se objevují na většině hlasovacích lístků při prezidentských volbách, což znamená, že mají oddané příznivce po celé zemi, nicméně postrádají sílu k tomu, aby někoho ve volbách skutečně prosadily.
Bývalý kongresman Ron Paul z Texasu vedl prezidentské kampaně jednou jako libertarián, podruhé jako republikán. Daleko silnější ohlas zaznamenal jako zástupce republikánů, za něž také pravidelně vyhrával volby do Kongresu (nicméně v primárkách nestačil na Mitta Romneyho, který pak neuspěl proti Baracku Obamovi). Jako libertarián neměl nárok vůbec.
Má v Americe šanci na úspěch třetí, Muskova strana? Udělal by líp, kdyby zvolil jinou cestu |
V nejlepším případě tak lze říci, že třetí strany zůstávají v Americe marginální. V průběhu historie dokázaly maximálně roztříštit hlasy a oslabit jednu hlavní stranu ve prospěch druhé nebo ještě víc polarizovat společnost medializací do té doby málo šířených názorů extrémní části společnosti. Co ale nedokázaly, bylo dát hlas tzv. mlčící většině nebo přinutit hlavní strany, aby se zlepšily. A nakonec téměř vždy tyto třetí strany zmizely, chřadly na okraji politického života, případně je jedna z hlavních stran pohltila.
Miliardář, který se mstí
Přesto se v posledních prezidentských volbách 2024 další politické hnutí, No Labels, snažilo přesvědčit některého ze známých centristických politiků z řad republikánů nebo demokratů, aby kandidoval za ně. Hnutí vážně zvažovalo kandidaturu umírněného Joea Manchina, končícího senátora ze Západní Virginie, aby nastoupil jako třetí cesta proti Joeu Bidenovi a Donaldu Trumpovi. Přestože se No Labels povedlo na kampaň vybrat přibližně 25 milionů dolarů, žádný z oslovených politiků neriskoval, že bude považován za volebního sabotéra. Jediný vážnější třetí kandidát, Robert F. Kennedy jr., si také uvědomil, že nemá šanci vyhrát, přidal se k Trumpovi a zřejmě mu přivedl pár svých voličů.
Jako naturalizovaný Američan Elon Musk se svou novou stranou s názvem Amerika, jež ještě není ani oficiálně konstituována, do prezidentských voleb jít nemůže (prezidentem USA se může stát pouze rodilý Američan). Zřejmě však ani nechce, aby z jeho strany byla strana většinová, chce jen narušit současný duopol demokratů a republikánů. Stačí pár hlasů Muskových technolibertariánských fanoušků v okresech, jež jsou známé velmi těsným rozdílem ve volebních výsledcích: například Christina Bohannanová, demokratka z Iowy, v roce 2024 ve volbách do Kongresu prohrála o pouhých 799 z celkového počtu 413 000 hlasů.
Musk se dál střílí do vlastní nohy. Místo revolveru si pořídil kulomet |
Pokud Muskova strana do příštího roku skutečně získá celostátní dosah, mohla by mít na tyto volby nepochybně vliv. Musk by tak mohl vrátit demokratům část moci a zároveň ukázat, jak je americký systém zranitelný. Muskův problém ale je, že byť má finanční prostředky na velké kampaně, politický kapitál promrhal svým ničivým rodeem v Trumpově administrativě. Nebylo by pro něj přece jen lepší letět na Mars?
