Komentátor listu Financial Times Gideon Rachman to ilustruje na nedávném indicko-pákistánském konfliktu. Zpočátku představitelé USA tvrdili, že se o konflikt vlastně nezajímají, byť Indie a Pákistán mají jaderné zbraně a značný politický i ekonomický vliv s dopady i na USA. Americký viceprezident J. D. Vance prohlásil, že Spojené státy se nehodlají zapojovat do konfliktu, do kterého „nám v zásadě nic není“.
Prezident Donald Trump zase řekl, že Indie a Pákistán si to „vyřídí tak či onak“ i bez Ameriky. Nakonec se ale ukázalo, že nechat to být je příliš riskantní i pro americké zájmy. A tak Američané nakonec pracovali, včetně J. D.Vance, dost horečně na tom, aby se indicko-pákistánské napětí zmírnilo a nedošlo k velké jihoasijské válce.
Ale zpátky k Rachmanovi. Ten tvrdí, že Spojené státy jsou stále nepostradatelné, jak se kdysi vyjádřila americká ministryně zahraničí a naše rodačka Madeleine Albrightová. Trumpova idea, že izoluje USA od zbytku světa a Američané si budou užívat bezpečí za „velkým krásným oceánem“, je podle Rachmana dobrým sloganem, nicméně hůře se to prosazuje ve skutečnosti. Rachman to trochu hrotí v zájmu pointy svého článku, Amerika se skutečně stahuje ze světa, byť ne tak rychle, jak by Trump chtěl. A tím přichází o svoji sílu.
Napětí mezi Indií a Pákistánem se zmírňuje, Trump chce se zeměmi zvýšit obchod |
Jeden z důvodů, proč USA pod Trumpem na světové scéně ztrácí, popsal Raul Villegas z think-tanku European Policy Centre. Villegas si všímá toho, že Trumpova administrativa normalizuje územní revizionismus a odmítá principy nedotknutelnosti suverenity a teritoriální integrity. Trump uznal už za svého prvního prezidentského mandátu izraelské vlastnictví okupovaných Golanských výšin a suverenitu Maroka nad Západní Saharou, která měla dostat nezávislost, a pokračuje s tím dál. Naznačil, že je ochoten uznat třeba ruské vlastnictví ukrajinského Krymu.
Je to odklon od dlouhodobé politiky Spojených států, která rozlišovala mezi faktickou situací a situací právní. Villegas připomíná, že se Washington od 30. let minulého století držel tzv. Stimsonovy doktríny. Podle té nemůže z ilegální akce vzejít legální právo. Jinak řečeno, porušení mezinárodního práva agresí a zabráním cizího území nezakládá právo na to dané území držet. Však se také USA takovým anexím od 30. let vyhýbaly.
Trump teď ale o anexích sní, navíc by rád vrátil svět k velmocenské rovnováze, která tu (krátce) byla v 19. století. Jenže současní populističtí politici nejsou tehdejší salonní diplomaté, je tu také dost států s jadernými zbraněmi, těžko tak vznikne něco jako stabilní koncert velmocí. USA sice mohou získat svoji sféru vlivu, či spíše sféru zájmu, ale ztratí předvídatelnost pro spojence a tím i část spojenců. Moc si tím nepolepší. Vliv měli i tak, jen teď bude menší. Nakonec tím mohou ztratit i svoji ekonomickou sílu, zejména mimořádné postavení amerického dolaru, který Americe umožňuje si výhodně půjčovat a vyhýbat se měnových krizím.
Mír USA s Čínou? Nenechte se mýlit, Trumpova celní válka pokračuje |
Jak to vypadá, když světový hegemon podává demisi, popisuje časopis The Economist. Využívá k tomu knihu Svět v depresi známého ekonoma Charlese Kindleberga, která popisuje příčiny velké hospodářské krize 20. a 30. let. Prý šlo tehdy o takovou katastrofu proto, že chyběla mocnost, jež by stabilizovala mezinárodní ekonomický systém. USA to tehdy dělat nechtěly, Británie na to neměla sílu.
Přitom být ekonomickým hegemonem je výhodné. Hegemon může takový systém vyžívat ve svůj prospěch. Musí za to ale něco poskytovat: zajišťovat systém volného obchodu, třeba i vojensky bez přímé protihodnoty, a být věřitelem poslední instance. Trumpovy USA na tohle dobrovolně rezignují. Pro Ameriku je to problém, pro svět taky, protože americký dolar a ručení není čím nahradit. Je tu sice EU či Čína a jejich měny, ale ani jedna z nich zatím nemá schopnost stát se světovým ekonomickým hegemonem.
The Economist navrhuje jakýsi prozatímní systém založený na dolarech držených v zahraničí, ale to je bez ochrany mezinárodního volného obchodu jen dočasné řešení bez řádného zajištění proti ekonomickým turbulencím. Případ velké hospodářské krize varuje.
Trump o anexích sní, navíc by rád vrátil svět k velmocenské rovnováze, jež tu krátce byla v 19. století. Jenže současní populističtí politici nejsou tehdejší salonní diplomaté.
