Na jaře jsem v tomto sloupku psal o něčem, co vnímám jako problém v hodnocení výstupů akademické činnosti, totiž exkluzivní důraz na publikace v angličtině a ignorování těch výstupů, které jsou v jiných jazycích: nejen v češtině, ale i v jiných národních jazycích – třeba i v němčině.
Tento trend se už ustálil a podle všeho bude i nadále pokračovat. Diktují ho přírodní a lékařské vědy a je třeba objektivně přiznat, že v případě těchto svého druhu abstraktních či „globálních“ věd má nepochybně smysl. Poněkud absurdní, ba dokonce neblahý je však v oblasti humanitních věd, zejména věd zabývajících se jazykem.
Dabing je jen výmluva. Anglicky v Česku nemluvíme z mnohem víc důvodů |
Je stejně tak pravděpodobné, že se neomezí čistě jen na hodnocení akademických výstupů, ale bude prosakovat i do výuky. Takové tendence už vidíme. V akademickém prostředí lze často zaslechnout názory, že například doktorské studium by mělo být výhradně v angličtině, protože vzhledem k internacionalizaci nedává nic jiného smysl. A že stále větší objem studia bakalářského či magisterského by měl být rovněž v angličtině, přičemž jako vzor jsou uváděny některé země ze severu Evropy.
Při výměně studentů, která po Evropě čile probíhá (a jistě je prospěšná), má určitě význam, aby každý obor nabízel nějaké předměty v anglickém jazyce. Stejně tak má asi smysl, aby v určitých oborech, zejména těch přírodovědných, lékařských a technických, probíhala značná část studia v angličtině, která je linguou frankou současného světa. Na druhou stranu i zde lze vyslovit obavu, zda takové tendence nepovedou k úpadku českého vědeckého názvosloví, které ostatně nevznikalo přes noc.
Revize školních osnov: znalosti zůstávají klíčové, ale samy o sobě nestačí |
Moc smysl však nemá plošné zavedení angličtiny u oborů humanitních ani společenských. Zejména u oborů humanitních je totiž jazyk víc než jen prostředkem komunikace. Často je zdrojem a inspirací samotného myšlení. Tomu samozřejmě odpovídá i úroveň jazyka: ta výrazně přesahuje základní komunikační úroveň, která bohatě dostačuje v jiných oborech. Dodejme, že zcela smysl postrádá paušální používání angličtiny v oborech, které se věnují studiu jiného jazyka, než je angličtina.
Vyšší, bohatší úroveň jazyka používaného v humanitních oborech odkrývá ještě jednu věc. Angličtina je sice linguou frankou, ale nikoli na způsob latiny. Ta byla jazykem říše dávno zaniklé. Angličtina je stále jazykem globální mocnosti, navíc s sebou nese i historické dědictví svých mluvčích – je pramalý důvod, aby toto dědictví přejímali ti, kdo k němu nemají žádný vztah.
Tlak na nasazení angličtiny do výuky nakonec ale může být pro humanitní obory příležitostí k tomu, vymanit se z měřítek zavedených a uplatňovaných jinými vědními obory. Při všech těch řečech o potřebě rozmanitosti je k tomu nejvyšší čas.
Autor je překladatel.
