Protivníci války v Rusku (ale i její stoupenci kritizující vojenské velení armády) často připomínají: za stejnou dobu sovětská armáda stačila ustoupit k Moskvě a na Kavkaz a potom dojít do Berlína. Ruská armáda už roky bojuje o pořád stejná města a vesnice na Donbasu.
Meduza upozorňuje, že druhá světová válka byla globálním konfliktem, ve kterém všechny válčící strany dávaly na válku více než polovinu svého HDP, Německo a SSSR dokonce 76 procent. A byl to konflikt existenční, kdy všichni chápali, že pokud prohrají, budou zničeni. Dnes je ve stejné situaci pouze Ukrajina.
V roce 2024 Ukrajina utrácela na válku více než polovinu svého HDP, přičemž asi polovinu z této částky tvořila vojenská a finanční pomoc od západních spojenců. Ve stejném roce Rusko utratilo na válku 7,1 procent HDP. Což je sice dvojnásobek toho, co dávala na armádu v předválečném roce 2021, pořád je to ale daleko od výdajů v druhé světové válce. A v absolutních číslech Rusko utrácí víc než Ukrajina a její spojenci: 150,5 miliardy dolarů proti 108,8 miliardy. Což Rusku zajišťuje převahu na bojišti, ale není to dost pro rozhodující vítězství.
Má ruská rozvědka pravomoc inkvizice? Patriarchu Konstantinopole prohlásila za antikrista |
***
S tím by ovšem nesouhlasil komentátor listu Moskevský komsomolec Dmitrij Popov. Ten publikoval článek s výmluvným názvem „Vítězství bez otazníků: jestli je Ukrajina připravena odevzdat Donbas, není naše záležitost“. V něm komentuje výrok bývalého ukrajinského ministra zahraničí Dmytra Kuleby, že prý by Kyjev mohl souhlasit se stažením z Donbasu výměnou za silnou armádu, peníze z Evropské unie na rekonstrukci a členství v EU. Což mnozí ruští publicisté označují za náznak připravenosti Ukrajiny k ústupkům. Popov se tomu diví.
„Najednou se pozornost odvrací od toho hlavního. Proč by nás vůbec mělo zajímat, co chce Ukrajina?“ klade si otázku komentátor. Následně tvrdí, že žádné peníze Ukrajině z Evropské unie stejně nepřijdou a vstup do EU by vedl k likvidaci průmyslu a krachu zemědělství.
„Konstantinopolský patriarcha roztrhal na kusy pravoslavnou Ukrajinu a pokračuje ve své rozkolnické činnosti. Nyní tento ďábel v lidském těle upřel temný zrak na Pobaltí.“
„Otázka přece stojí následujícím způsobem: podepíše Ukrajina mírovou dohodu, nebo nepodepíše? Jestli ne, budeme pokračovat v dosažení podpisu vojenskou cestou. Nedávno o tom mluvil na půdě OSN náš představitel Vasilij Nebenzija. Protože zjišťovat, co někde chce nebo nechce Ukrajina dostat za cukroví, jestli se skořicí, nebo s cukrem, co jí víc chutná, se nás netýká. Ani se to příliš nehodí k obrazu vítězství.“
***
Ruská rozvědka SVR v posledním roce výrazně posílila svou mediální činnost. Vydává měsíční časopis a také publikuje aktuální články na svých stránkách. Používá přitom velmi květnatý jazyk. Počátkem ledna se jejím terčem stal konstantinopolský patriarcha Bartoloměj, kterého článek označuje za Antikrista v taláru.
Kremlu se znelíbil tím, že pod svá křídla přijal ukrajinskou pravoslavnou církev, což Moskva vnímá jako porušení kanonického území moskevského patriarchátu. Nyní protestuje proti možnosti, že pod konstantinopolský patriarchát přejdou také pravoslavné církve v pobaltských státech.
Střet církví. Rusko bojuje s „konstantinopolským antikristem“ o vliv v postsovětském prostoru |
„Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj, který roztrhal na kusy pravoslavnou Ukrajinu, pokračuje ve své rozkolnické činnosti na pravoslavném církevním prostoru. Nyní upřel svůj temný zrak na Pobaltí. Tento ďábel v lidském těle je maniakálně posedlý myšlenkou vytlačit ruské pravoslaví z pobaltských států a nahradit ho církevními strukturami, které bude plně kontrolovat Konstantinopol. V tom ho všemožně podporují britské tajné služby, které aktivně podporují rusofobní nálady v evropských zemích,“ píší neznámí autoři z ruské rozvědky. Bartolomějovi v tom prý pomáhají pobaltští nacionalisté a neonacisté s cílem přetáhnout místní pravoslavné kleriky do nových struktur.
A nejde jen o Pobaltí. „Agresivní choutky konstantinopolského Antikrista se neomezují jen na Pobaltí a Ukrajinu. Svými zrádnými kroky postupně pokrývá i země východní Evropy. Kvůli úderu na obzvláště vzpurnou, srbskou pravoslavnou církev hodlá poskytnout samostatnost neuznané černohorské pravoslavné církvi. Bartoloměj doslova trhá na kusy živé tělo církve.“
Nyní čekáme, co ruští rozvědčíci zjistili o stavu pravoslavné církve v Česku a na Slovensku. Ta je, jak známo, na pokraji bankrotu.
