Přes sociální sítě sehnal několik ukrajinských učitelek na výuku podle ukrajinských osnov, další potom na hodiny češtiny a v prostorách místní umělecké školy rozjel výuku pro děti od šesti do patnácti let. S financováním mu pomohli občané Klecan i okolních obcí. „Vrásky mi dělá hlavně otázka, co bude od září,“ říká starosta. „Máme tu šedesát dětí, které je třeba integrovat do škol. V té naší jsme však s kapacitou na hraně už letos a nevím, jak to uděláme.“
Do adaptačních skupin nebo rovnou do škol
Příběh z Klecan ilustruje situaci, která ve školství kolem válečných uprchlíků vznikla. V Česku během jediného měsíce přibylo zhruba 125 tisíc dětí, tedy zhruba jeden populační ročník. Většina jejich rodičů nejspíš doufá, že se za několik měsíců vrátí domů, vývoj na Ukrajině je ale nepředvídatelný a zkušenosti z jiných válečných konfliktů ve světě navíc ukazují, že nakonec zhruba dvě třetiny uprchlíků zůstávají v novém domově. Proto je třeba myslet na to, jak příchozí žáky začlenit do českých škol.
