Kupka tehdy nebyl příliš známý ani uznávaný, ale Mládkovou jeho práce ohromila. Jako jedna z prvních pochopila, jak zásadní zlom v moderním umění jeho obrazy představují, a během následujících let se jí podařilo shromáždit největší soukromou sbírku Kupkových děl na světě.
|
Čas potvrdil, že se nemýlila: dnes patří obrazy Františka Kupky k tomu vůbec nejdražšímu, co české umění nabízí. V roce 2024 se obraz Danaé s částkou 126,5 milionu korun stal vůbec nejdražším dílem, které se kdy prodalo v českých aukčních domech; obraz Komplexní se v roce 2023 prodal v londýnském Sotheby’s za 128 milionů, přičemž rekord z téže aukční síně drží Tryskání II, za něž v roce 2021 nový majitel zaplatil v přepočtu 231,2 milionu korun. Žádný jiný český obraz nikdy nestál víc.
Ale Museum Kampa není jen Kupka. Vedle stálé expozice, zaměřené na dílo tohoto velikána, v současnosti nabízí hned čtyři další výstavy. Jako nejzajímavější se jeví expozice nazvaná Z očí do očí – OKO v umění 1900–2025. Oko, to je přece nezastupitelný komunikační kanál. Okno do duše, portál imaginace. Okem vnímáme okolní svět, oko je ta brána, jíž k nám svět přichází.
Umělci vnímají oko jako dveře, druh zrcadla, motiv přechodu do jiných dimenzí, a tak se na této výstavě můžeme podívat do desítek a stovek očí, kterými se zabývala velká světová jména jako Salvador Dalí, Man Ray, Andy Warhol či André Derain a také domácí elita počínaje Janem Zrzavým, Toyen, Františkem Muzikou nebo Mikulášem Medkem přes Michaela Rittsteina, Gabinu Fárovou a jejího otce Libora Fáru či Adrienu Šimotovou a kupříkladu Milanem Knížákem konče.
Kam v létě? Na pražskou Kampu za Kubišovou a Formanem |
Vedle toho najdeme na Kampě také výstavu Stanislav Kolíbal 100, připomínku nadcházejících stých narozenin malíře a kreslíře (na ni jsme na tomto místě upozorňovali už v jedné z předcházejících Orientací LN), anebo (opět) s Kupkou související rozpustilou expozicikarikatur Kupka a karikatura – Zrcadla Pravdy, která se věnuje umělcem samým později zavržené, ale přesto zajímavé tvorbě z dob zlatého věku satirických časopisů na počátku 20. století.
A nakonec zmiňme i výstavu Vidět jinak malířky a sklářky, autorky realizací do architektury i volných sochařských objektů, Elišky Rožátové. Výstava představuje reprezentativní výběr z autorčiny celoživotní tvorby, zejména její inovativní práci se sklem, odkazující k vlně neoexpresionismu 80. let, a současnou malířskou tvorbu, kde s klasickými malířskými technikami zachází stejně svobodně jako se sklem.
