Už u některých nelidských živočichů se dají najít náznaky chování, které jsou při troše dobré vůle interpretovatelné jako zárodky pohřebních rituálů. Třeba sloni vykazují jakési období smutku, shromažďují se kolem těl mrtvých druhů, dotýkají se jich choboty a někdy je i zakrývají hlínou a vegetací. Pamatují si místa, kde jejich druhové zemřeli, a vracejí se k nim. Podobně se zřejmě straky shromažďují kolem mrtvé příslušnice svého druhu a zakrývají ji trávou nebo větvičkami.
Zvláštně můžou působit i rituály, které měly zajistit jasné oddělení nebožtíka od jeho původní domácnosti a zabránit mu, aby se do domu vracel.
U lidí se ovšem způsoby, jak zacházet s mrtvým tělem, výrazně rozrůznily. O tom, jaký vliv na to mají náboženské zvyklosti přítomné na našem území, poskytuje užitečný přehled kniha Smrt a umírání v náboženských a etnických tradicích, kterou připravila autorka řady knih Alena Scheinostová a vydala Cesta domů. Vede v ní rozhovory s představiteli několika etablovaných křesťanských církví, ale také s buddhisty, židy a Romy.
