Během 19. století a v podstatě až do japonského útoku na Pearl Harbor 7. prosince 1941 Američané těžili ze své příznivé geografické polohy. Nemuseli čelit žádným větším vnějším hrozbám ani invazím, a mohli si proto dovolit malý obranný rozpočet.
A také se ani nemuseli příliš zajímat o to, co se děje ve světě, národní obrana pro ně znamenala „jen“ ochranu hranic a území před přímým fyzickým útokem. Pak ale na přelomu 30. a 40. let 20. století proběhla v americkém strategickém myšlení revoluce a Američané postupně přijali koncept národní bezpečnosti.
Národní bezpečnost se brzy stala speciální politickou disciplínou, obestřenou aurou serióznosti, tajemství, moci a intrik.
