Ale vymyká se i něčím jiným. V dubnu 2021, po dlouhé době, kdy se střídali majitelé, aniž by se něco hnulo, koupila usedlost Nadace rodiny Vlčkových s tím, že ji zrekonstruuje. A tuto sobotu, po čtyřech letech, se otevírá pro veřejnost první část – domek zahradníka s kavárnou. Pro ty, kdo kolem statku chodili půlstoletí, je to svým způsobem zázrak.
Je to kulturní počin v několikerém ohledu. Tedy bereme-li slovo kultura podle latinského colere – pěstovat, vzdělávat. Zaprvé projekt manželů Vlčkových obnovuje uchovaný areál. Je tomu 200 let, kdy usedlost koupil pasovský biskup Leopold Leonhard Thun (do Prahy přišel po napoleonských válkách, kdy ztratil Pasov coby sídlo knížectví) a nechal ji zásadně přestavět. Vznikl tak empírový zámeček a sousední anglický park plný romantických staveb, soch a jezírek.
Café Cibulka – Zahájení provozu první části usedlostiPraha. 29. březen, od 10 hodin. |
Když v roce 1826 Thun zemřel, dílo bylo hotovo, ale pak začalo chátrat. Nehnulo s tím ani třicet let po listopadu 1989, až poslední čtyři roky. Jako ostuda působil fakt, že dekády po revoluci usedlost chátrala, podobně jako v dekádách před ní. Jako by se prostě nic nezměnilo.
Zadruhé – a to je též součást kultury – tu vidíme ukázku moderní české filantropie. Ondřej Vlček je podnikavý muž a ředitel softwarové firmy Avast, Katarína Vlčková je lékařka mobilního hospice Cesta domů. Když dali své zájmy a prostředky dohromady, vznikl projekt, který má nejen zrekonstruovat starobylou usedlost, ale zároveň ji přeměnit na dětský hospic a centrum paliativní péče.
Právě umístění usedlosti – blízko nemocnice Motol, ale zároveň v příměstském parku – pomůže cíli jejího nového určení. Nemocné děti tam nebudou izolovány, ale přijdou do kontaktu s běžnými lidmi včetně návštěvníků. A k tomu přibude komunitní a vzdělávací centrum s kavárnou. Právě tato část se v sobotu jako první úsek otevře veřejnosti.
Někdo chce odejít bez rodiny, říká miliardářka z hospicu. A jak je to s otevíráním okna kvůli duši? |
Zatřetí – a i to svým způsobem patří do kultury – stojí za zmínku, že projekt rekonstrukce běží úspěšně. Podíváte-li se na web, co lidé psali před čtyřmi lety, najdete i chmury: „Na mě manželé Vlčkovi působili jako naivní sluníčkáři. Koupili si ruinu, do které budou lít nepředstavitelné peníze a nikdy to neskončí. Absolutně si neuvědomují, do čeho se přimotali.“
Počínaje touto sobotou mohou všichni uvidět něco hmatatelného. Například ze zaslepeného okna vykukuje socha, polofigura zahradníka, jež byla půlstoletí v depozitáři, ale už je opravená zpátky. Lidé mezitím asi zapomněli legendu o lakomém a bezcitném zahradníku Šmelhausovi, jenž zkameněl. Ale chmury ohledně rekonstrukce se zatím nenaplnily.
Je samozřejmě otázka, jak to dopadne. Podaří se rekonstrukci dokončit v roce 2026, 200 let poté, co areál zvelebil biskup Thun? Uvidíme. A můžeme fandit.
