Jaroslav Hájíček se narodil 25. srpna 1899 v Hostí na okrese Týn nad Vltavou. Maturitu ale složil na gymnáziu v Nymburce a na podzim 1917 se ještě dostal na italskou frontu. Po vyhlášení československého státu se zúčastnil bojů na Slovensku a rozhodl se pro vojenskou kariéru.
V letech 1931–1934 absolvoval Vysokou válečnou školu v Praze. V té době začal vykonávat i funkci zpravodajského důstojníka a od ledna 1937 nastoupil ke 2. oddělení (zpravodajskému) hlavního štábu MNO. Stal se přednostou maďarské sekce.
Hned po okupaci v březnu 1939 se Hájíček mimořádně aktivně zapojil do budování tajné armády Obrana národa. Mimořádně se zasloužil o zřízení radiového spojení se zahraničním odbojem. V listopadu 1939 pak dostal rozkaz opustit vlast a ilegálně odcestoval do Bělehradu.
Dva roky na cestě do odboje. Ladislav Marmol vstoupil do Royal Air Force a létat nepřestal ani po válce |
Začal pracovat v tamní československé vojenské předsunuté zpravodajské ústředně. Kromě zpráv a spojení s jugoslávským hlavním štábem také zajišťoval transfery čs. vojáků k zahraniční armádě ve Francii. Major Hájíček také zajišťoval dodávky britského sabotážního materiálu kurýrní cestou do protektorátu.
V červenci 1940 musel ohrožen uprchnout na Blízký Východ a stal se naším styčným důstojníkem v Haifě. Zajišťoval přesuny československých internovaných vojáků ze SSSR k naší armádě ve Francii a pak k čs. praporu v Palestině. Tehdy vyvolal poprvé nelibost komunistů, které hodnotil kriticky pro jejich protiodbojovu agitaci v době sovětsko-německého paktu o neútočení.
Neúnavný Hájíček také vedl tamní zpravodajskou rezidenturu. V březnu 1942 se již jako podplukovník generálního štábu stal vedoucím Československé vojenské skupiny Istanbul, která představovala významné centrum výměny zpráv z rozvětvené sítě po téměř celé Evropě. V říjnu 1944 se jeho pozice změnila na československého vojenského přidělence u turecké vlády. Hájíček se za války zařadil mezi nejlepší a nejvýkonnější československé zpravodajce.
‚Tak nás konečně vykopli!’ Miroslav Vild dostal vyznamenání od krále, pak dělal podřadné práce |
Jako mnoha jiným veteránům zahraničního odboje se také podplukovníku Hájíčkovi nedostalo doma odpovídajícího uznání. Po návratu do ČSR v roce 1946 dostal jen funkci velitele týlu 2. vojenské oblasti v Táboře a krátce po únoru začala jeho cesta do výslužby a perzekuce. Již několik let předtím sledovalo respektovaného zpravodajce komunisty ovládané Obranné zpravodajství. Tak se na jaře 1949 dostal po zatčení nejprve do Tábora nucené práce na Mírově a odtud do vazby v Praze Ruzyni.
Nakonec byl v listopadu 1950 účelově odsouzen za údajné nedbalé uchovávání státního tajemství na jedenáct měsíců vězení. Po odpykání trestu jej ale poslali znovu do Tábora nucené práce, odkud se dostal až v roce 1953. Strávil ve vězení a v internacích celé čtyři roky!
Jako obávaný zpravodajec zůstal pod trvalým dohledem Státní bezpečnosti, která se jej současně pokusila získat i ke spolupráci. Znovu jej zatkli za nejasných okolností v červnu 1956, údajně za účast na letákové aféře a odsoudili na další tři roky vězení. Na relativní svobodě se ocitl až v roce 1959. Mimořádně zasloužilý muž zemřel v ústraní 21. března 1978 v Praze. Kromě čs. válečného kříže po válce se pplk. Hájíčkovi nedostalo ani posmrtně žádného ocenění.
Seriál Kalendář hrdinů vzniká ve spolupráci s VHÚ Praha.
