O úspěšných skladbách, které nikdy nezazněly, a o superdílech vyhovujícím podmínkám všech grantů. O tom všem je Klusákova nejnovější kniha, sestavená z krátkých encyklopedických hesel o umělcích ze zdánlivých okrajů hudební scény, kteří se z rozmanitých důvodů dostávají do centra pozornosti; skladatelů, jejichž díla nikdo neslyšel, ale přesto dostávají státní ceny; orchestrů, jejichž hráči nemají zkušenosti s hrou na jakýkoli hudební nástroj, a přesto vystupují v londýnské Royal Albert Hall.
Najdeme v ní historky o zcela nedávných tvůrcích „lidové“ či rádoby tradiční autentické hudby: třeba příběh moderátora, který složí hymnu pro zemi, v níž nikdy nebyl a zná ji jen z pohlednice. Nebo židovského skladatele, který je obviněn, že kvůli svému původu nerozumí ukrajinské hudbě, a proto z pomsty podvrhne nejstarší ryze ukrajinskou symfonii, údajně z počátku 19. století, a muzikologové na jeho mystifikaci naletí.
