Říká se, že Češi jsou národ chalupářů, a je to stále pravda. Někdo to pořád dělá postaru, do venkovského domu jezdí pracovat a kutit, dělat všechno to, co je zrovna potřeba vylepšit. V posledních letech ale přibyla i rekreační stavení, která jsou už hotová, za jejich podobou můžeme najít ruku architekta a kutilských zásahů nijak nepotřebují.
Na českém venkově tak v podstatě vznikají designové letní domy.
Chalupa Borová Lada
Neznamená to ale, že by šlo o architektonické výstřelky, které zapomínají na svoje místo. Právě naopak: nové, rekonstruované i dostavěné domy dávají chatám a chalupám nový smysl, ponechávají ale staré kouzlo. Přichází nová vlna chalupářů a chatařů.
Jedna taková chalupa na hranici národního parku vznikla jako šumavské hospodářské stavení se zděnou obytnou částí a navazující dřevěnou stodolou a chlévem už v devatenáctém století. Stojí dodnes: za obcí, u cesty, která vede do lesa.
Od doby svého vzniku stavení prošlo řadou proměn, architekti ze Studia Plyš ho tak nenašli v příliš dobrém stavu, ale v takovém, který je typický pro mnohá bývalá hospodářská stavení v naší zemi: „Původní funkci dům už dávno ztratil a přežil díky rekreačnímu užívání,“ líčí architekti Lenka a Petr Vávrovi.
Nevhodné zásahy podle nich ne vždy respektovaly konstrukční logiku ani přítomnost vlhkosti, krov byl v osmdesátých nebo devadesátých letech přetížený betonovými taškami a také nouzově podepřený v hospodářské části domu, základy kvůli tomu praskaly a nevhodné byly také instalace. Problém představoval rovněž sokl, který měl cementovou omítku, a tím pádem přirozeně nepropouštěl vlhkost.
Architekti proto museli provést řadu větších zákroků. Krov bylo nutné sanovat, přičemž nyní ho nesou tři velké železobetonové sloupy. Část chalupy musela dostat zcela nové základy, i díky tomu se původní krov podařilo zachránit. Těžkou betonovou krytinu architekti vyměnili za falcované šablony, některé prvky zesílili ocelovými přeložkami. Díky tomu vznikl nový prostor obytné části a podařilo se také zateplit střešní plášť.
Zároveň došlo k vložení vestavby do podkroví stavení. „Je to přirozený způsob, jak dát domu dnešní, obytný obsah, aniž by se měnila jeho silueta nebo se k němu přidávaly nové objemy, které by narušovaly krajinný ráz,“ vysvětlují Vávrovi. Podkroví podle nich už zhruba od poloviny dvacátého století nesloužilo hospodářským účelům. „Jeho využití pro bydlení je logickým pokračováním života domu. Vestavba je skutečně jen vložená a kotvená, je plně funkční a umožňuje jasně číst rozdíl mezi původní a novou vrstvou,“ dodává Vávrová. Zajímavé je, že vestavba je čistě ze dřeva, do původní chalupy je de facto vložená dřevostavba obložená vláknocementovými deskami z přírodních a recyklovaných materiálů.
Nově uspořádaný vnitřek
I přes větší zásahy architekti k rekonstrukci přistoupili s pokorou ke stavení jako celku, silueta i hmota domu tak zůstaly ve stejné podobě a dílčí změny jsou novou vrstvou, která nijak nezasahuje do charakteru domu. „Prvky, které jsme do domu přidali jako současné, nahrazují nebo doplňují to, co bylo ve špatném stavu či nebylo v původním hospodářském využití chalupy vůbec součástí,“ uvádí Vávra.
„Přiznané zesílení krovu pak umožnilo zachovat jeho původní části, aniž bychom je museli zcela nahrazovat novými. Okna v dřevěné části chalupy si nijak nehrají na pseudohistorická. Hospodářská část tohoto typu stavení okna nikdy neměla, takže jejich současná podoba jasně přiznává novou vrstvu, stejně je tomu i u okenic, které tato okna zakrývají,“ doplňuje architekt.
Zásahy kromě toho pomohly uspořádat vnitřek podle dnešních zvyklostí. Místo hospodářské části, jež se bortila, je tu nové srdce domu, tedy obývací pokoj, který se otevírá směrem ven, do zahrady. Propojený je s kuchyní v původní části domu. V přišroubované vestavbě se nachází hygienické zázemí, které dříve domu chybělo, navíc je od původních konstrukcí odizolováno, aby se sem opět nedostala vlhkost nebo aby nedošlo k narušení difuzně otevřeného charakteru historických konstrukcí. Stodola je zase nově místem pro posezení na půli cesty mezi interiérem a exteriérem, zůstává nevytápěnou součástí domu s posezením pod střechou, jež dokáže zažehnat jarní zimu i letní déšť.
Na dvou podlažích s centrálně umístěným schodištěm se pak nachází hlavní obytný prostor s kuchyní, ložnicí, pracovnou a koupelnou. V podkroví je další ložnice, koupelna, malá kuchyňka a kromě toho rovněž společný herní prostor. Patro může sloužit pro ubytování vlastních hostů, dům ale zrovna tak může fungovat i jako dvougenerační.
V souladu s krajinou
Interiér tvoří zčásti starý dubový nábytek, který tu zůstal, architekti ho ale doplnili o zcela nové kusy. Ty jsou navrženy samotnými architekty ze Studia Plyš. Z březové překližky je vyrobil truhlář. Kusová série nábytku je složená z lavice, stolu a postele pro přízemí chalupy. Kolekce dostala název Bedřich, a to po truhlářově jezevčíkovi, kterého jednotlivé kusy po dokončení až nápadně připomínaly.
Původní zůstaly vevnitř zčásti dřevěné podlahy nebo kachlová kamna, byť o vytápění se dnes stará hlavně čerpadlo na bázi vzduch–voda. Zůstala také dvě kulatá okna, která jsou ve zděné fasádě původní. „Sloužila k provětrávání půdy a stejně jako nika pro svatého patřila k běžným prvkům tohoto typu šumavských stavení. Spolu vytvářejí drobný, ale výrazný detail, který dodává domu jeho charakteristickou tvář,“ líčí Vávrovi. Okna se dají nadále využívat pro větrání, zároveň otvírají netradiční výhledy ven i dovnitř do chalupy.
Stavení v Borových Ladech tak ukazuje, že současnému komfortu mohou sloužit i stavby, u kterých by se to na první pohled nepoznalo, zvenčí totiž zůstávají pro kolemjdoucí stejné jako před lety. Architektům tak ani nepřekážel dohled správy Národního parku Šumava. Limity podle Vávrových pomáhají udržet stavby v potřebném měřítku a brání tomu, aby domy v hodnotných lokalitách, jako je i tahle, ztrácely vazbu na své okolí.
„Máme zkušenosti se stavbami v horském prostředí na Šumavě či v jiných regionech. Každé místo má svůj charakter a jiné podmínky, společným jmenovatelem je pro nás vždy respekt ke krajině, místní tradici a současným potřebám domu i jeho uživatelů,“ líčí tvůrci Studia Plyš, kteří svým projektem vzdávají velký hold chalupaření: hlavně proto, že bez něj by se chalupa v Borových Ladech dneška nedožila.
Chata v Českém ráji
Podobu víkendového domu v Hrubé Skále na Turnovsku předurčily dvě věci. První je složitý pozemek, druhou hrad Trosky. Ateliér New How architects má dnes v portfoliu několik rekreačních projektů, ale v době, kdy začínali s chatou v Českém ráji, za sebou měli jen jeden; pro projekt je tehdy oslovili známí. Ti chtěli stavět jižně od centra obce na úzkém pozemku, který je v mírném svahu. Jde o parcelu, která byla léta považována za nezastavitelnou.
„Na pozemku tak nic nestálo. Začaly se tam stavět asi dva domy, vždy ale došlo k sesuvu svahu kvůli nevhodnému podloží, které tvoří jíl, a domy se tak nikdy nepostavily,“ vysvětluje architekt David Zámečník. Proto je chata založená na osmnácti pilotech o průměru 800 milimetrů a podle studia New How představuje technický unikát svého druhu.
A teď k těm Troskám. Úzký pozemek nakonec dovedl architekty k tomu, aby půdorys domu navrhli vcelku netradičně do tvaru písmene V, respektive přesnější přirovnání je podle nich půdorys ve tvaru otevřeného vějíře. „Vějíř vznikl proto, aby všechny místnosti v domě výhledem směřovaly na hrad Trosky,“ dodává architekt. Tím dům nejen krásně zapadl na parcelu, ale podařilo se také maximalizovat panoramatické výhledy do Českého ráje, respektive na krajinu, které vévodí zřícenina.
Kontext s krásou
Dům je kolem dokola obklopen historickými i moderními rodinnými domy, podle ateliéru každý z nich přispívá k eklektickému kouzlu této oblasti. Design čerpá inspiraci z tradiční architektury, důležitá je ale integrace domu do jeho přírodního a kulturního kontextu. „Kromě urbanistické struktury nebyl jinak důvod při navrhování nového domu studovat původní historickou architekturu. Samozřejmě jsme si místo prošli a objevili několik úžasných historických baráků, nechtěli jsme od nich ale opisovat,“ líčí Zámečník. Jak architekti, tak investoři navíc na pozemku viděli dřevostavbu, je tvořená CLT deskami a dřevěným krovem, odkazem na architektonické dědictví regionu je pak sedlová střecha.
V některých částech má stavba dvě výškové úrovně, v zásadě je ale jednopodlažní. „Stavební program nebyl nijak velký. Zahrnuje pohodlnější život na jedné úrovni,“ míní architekt. Obytné prostory včetně hlavní společenské místnosti mají vložené patro a rozšířený je vnitřní prostor i směrem ven, sedlová střecha totiž nad domem vytváří jakousi stříšku a pod ní krytou terasu.
„Vlastně je tento projekt svědectvím o harmonickém spojení tradice a inovace. Respektuje historický kontext a přírodní krásu Českého ráje, zatímco poskytuje moderní komfort a sofistikovaný design,“ dodává Zámečník.
Chalupa ve stráni
A do třetice se podíváme do Krkonoš, tentokrát ale na roubenku. Chalupa v obci Strážné doplatila na nejrůznější nánosy, různé přestavby, přístavby a přílepky a také umakartové obklady. Ty způsobily, že původní podobu domu šlo obnovit jen těžko.
„Cílem se tak spíš než zachování materie stalo znovuobjevení duše stavby,“ popisují architekti z ateliéru Mimosa. A tak se studio pokoušelo stavbu obnovit v duchu dalších krkonošských stavení, pro která jsou typické mohutné stavby se silnými střechami, seníkové vikýře, zápraží a kamenné podezdívky.
Vznikla ale soudobá stavba, která jen vychází z tradičních prostorových principů. Zůstala tu tak například světnice či trámový strop, který se částečně podařilo zachránit. Světnice se nachází v přízemí, kam ateliér umístil velký stůl se sezením pod okny, zároveň je tu pokoj pro hosty. Někdejší toalety, které byly do chalupy přistavěné za minulého režimu, se změnily v saunu. V podkroví se pak nacházejí jednotlivé pokoje členů rodiny.
Nejjednodušší provoz
Vyčnívají zejména pokoje ve štítech, které zároveň daly domu nový ráz. Štíty jsou totiž v patře prosklené, a nabízejí tak úžasné výhledy do horské krajiny. Součástí proměny jsou pak nové prostory pro technické zázemí a také spíž, prádelnu, sportovní vybavení, dílnu či umývárnu pro kolo i psa v jednom.
Ačkoli je stavení na samotě, je objekt napojen do elektrické sítě, studio Mimosa pro vytápění objektu zvolilo čerpadlo na bázi země–voda s geotermálním vrtem. Voda do domu teče z nedaleké studánky a splaškové vody jsou likvidovány ve vlastní čističce odpadních vod.
„Technické vybavení objektu je navrženo s ohledem na umístění chalupy. Záměrem nebyla demonstrativní technologická soběstačnost, ale co možná nejjednodušší, funkční a nerušící provoz,“ dodávají architekti.
Autorka je spolupracovnice LN.
