Spousta lidí se i v dnešní době neustále ptá, o čem ta která kniha je, aby byli alespoň základně zorientováni, a jsou naštvaní, když jim to neřeknete, protože je na takovou otázku složité jednoduše odpovědět. A složité taky je odpovědět a přitom hned neodradit.
Například zatím nejrozsáhlejší román Václava Kahudy Vítr, tma, přítomnost (2014) by se dal shrnout takto: vypravěč leží nejčastěji ve svém pražském bytě na kanapi a veškeré minulé i současné agentské hry procházejí skrze něj – co se kde šustne, o všem ví. Americké důvěrné informace jako by vtékaly do jeho věčným poslechem zvětšeného ucha pravého, ty ruské zas do plachťáku levého.
O nyní vydaném románu Prám by se pro změnu dalo říci že prozíravý vypravěč se dá v pražské zoo, kde pracuje jako ostraha, dohromady se stejně jasnozřivými kumpány a též s gorilím samcem Honzou, jemuž se někdo kdysi pošťoural v mozku, a poté se vydávají leteckým speciálem nejprve do Basileje a následně do Jižní Ameriky a ještě dál, aby navázali na dílo jednoho svérázného vědce. Vypravěč byl totiž svými novými přáteli vybrán jako ten pravý, kdo se hodí k jistému biologickému experimentu, který má polepšit svět.
