Když jsme s Janem Svobodou kdysi prováděli průzkum pražské moderní architektury, zaujaly nás některé stavby na Letné v katastru Bubenče a Holešovic-Buben. Měly vesměs honosná průčelí, navržená v období let 1905–1914, na nichž jako by chtěl neznámý projektant předvést, že ovládá snad všechny architektonické styly od středověku až po barok. Někdy dokonce tento tvůrce kombinoval v rámci jedné fasády všechny styly dohromady, takže vznikla jakási eklektická stylová směs.
V archivech příslušných úřadů byly původní plány signovány různými staviteli, ale jméno projektanta tam uvedeno nebylo. To však v té době ani nebylo vyžadováno, stačil podpis odpovědného stavitele (rubrika projektant byla zavedena až ve dvacátých letech). Už se zdálo, že pravého autora se nám nikdy nepodaří zjistit, až pomohla náhoda.
Znáte Hilara Pacanovského? Jeho funkcionalistické domy míjíme denně, na autora se zapomnělo |
Jednou mne v tehdejším archivu architektury Národního technického muzea ve staré karlínské Invalidovně navštívil architekt Jan Řezníček, starý pán a dlouholetý odborný asistent na Fakultě architektury ČVUT. Svěřil se mi, že má doma výkresy po svém strýci, který projektoval mnohá pražská domovní průčelí pro různé stavitele. Pocházel prý z chudých poměrů, pro nedostatek financí nedokončil studia na pražské technice, neměl ani stavitelské zkoušky, a tak pracoval jako námezdní síla, plány tedy nemohl signovat na oficiální plánové dokumentaci.
Nečekaný objev
Ty desítky let staré výkresy měl jeho synovec doma v koupelně panelákového bytu. V domě však praskla stoupačka, plány protekla voda a ty se stočily do ruliček a po této katastrofě se slepily. V archivu se nám je však podařilo opatrně rozbalit.
K mému překvapení před námi ležely nádherné výkresy domovních průčelí v měřítku 1 : 10. Byly vesměs kolorované akvarelovými barvami a nechyběly ani rozkresy jednotlivých detailů dekorace v ještě větším měřítku. Tady musím vysvětlit, že na úřadech byly vyžadovány jen padesátiny nebo setiny, takže tyto dokumentace byly raritou, většinou se v této podrobnosti nedochovaly ani v pozůstalostech architektů. Takové podklady sloužily jenom štukatérům, truhlářům nebo autorům vitráží, pak se většinou likvidovaly.
Architektonický skvost ukrytý na nečekaném místě. Knihovna vznikla přestavbou stájí |
A na těch výkresech byla právě některá domovní průčelí např. v Čechově a Jirečkově ulici, v ulici Nad Štolou či celá fronta neobarokních domů na náměstí Bratří Synků. Později jsme dohledali další domy, např. v katastru Vršovic nebo Strašnic a Nuslí, na jejichž fasádách se objevovaly stejné prvky. Skutečné autorství Řezníčka nakonec potvrdily i fotografie tří staveb publikované ve vídeňském sborníku pražských novostaveb.
Jistě, zapomenutý autor nebyl žádný Kotěra, jeho často kuriózní návrhy byly konzervativní, ale svědčily o tom, že projektant brilantně ovládal historické tvarosloví, což byla dovednost, kterou mu jistě vštípili jeho pedagogové, mistři historismu (a později secese) jako Jan Koula, Antonín Balšánek nebo Josef Bertl. Domy Václava Řezníčka měly u konzervativního pražského publika zřejmě úspěch.
Strašnická škola
Kuriózní je případ činžáku na nároží elegantní Kodaňské ulice a ulice Finské ve Vršovicích z roku 1910. Architekt totiž použil motivy ze dvou sousedících a o rok starších domů v Čechově ulici, v podstatě aplikoval tyto fasády ještě jednou – jednu na okoseném nároží, druhou na průčelích do obou ulic.
Těsně před první světovou válkou pak Řezníček projektoval ještě čtyři sousedící domy „Troja“, opět v bubenečské Čechově ulici, které už přece jen působí moderněji. Původně měly omítku z umělého kamene a stylově by se daly označit jako secesní klasicismus.
Řezníček byl zřejmě také projektantem velké strašnické školy poblíž dnešní stanice metra Strašnická s motivy secese a historismu, nedávno kvalitně opravené. Pozdní Řezníčkovou prací je pak budova nuselské sokolovny z poloviny 20. let, kterou dobře znám, hrávali jsme tam v dobách mých studií basketbal. Zapomenutý architekt zemřel v Praze v roce 1949.
A na závěr jeden smutný příběh: v již zmiňované Čechově ulici se nachází také jeden Řezníčkův dům, který se od ostatních liší. Zatímco ty jsou vesměs krásně opravené, tohle je jakýsi titanik, je desítky let prázdný (nepočítáme-li občasný pobyt bezdomovců v suterénu), s otřískanou fasádou a nálety zarostlou zahradou i předzahrádkou. Je to takový dům z filmového hororu. Je to udivující, zvlášť v této bezesporu atraktivní lokalitě. Kolemjdoucí jen kroutí hlavou, majitel se však k činu nemá…
