„Vidět tanky, rozbombardovaná města a prchající ženy s dětmi je pro Čechy velmi těžké,“ říká terapeutka Margareta Johnová z neziskovky InBáze, která se dlouhodobě zabývá pomocí uprchlíkům.
„Ukrajina a Ukrajinci jsou nám oproti vzdálenějším národům poměrně blízcí, nejen geograficky, ale i slovanským jazykem, křesťanstvím. Zakarpatská část Ukrajiny dříve bývala součástí Československa, předkové některých ukrajinských uprchlíků za nás bojovali ve 2. světové válce, mnoho lidí u nás našlo svůj druhý domov a většinou se velmi rychle integrovali do naší společnosti. Jsou to naši sousedé, přátelé, nebo dokonce příbuzní. Navíc procházíme jako národ určitou retraumatizací – ožívají v nás vzpomínky na rok 1968 a na sovětské tanky v českých ulicích. Není to jednoduchá situace a všichni – děti i dospělí – jsou teď v obrovském stresu.“
