Avaři vtrhli do Evropy v polovině 6. stol. n. l. a v Karpatské kotlině vytvořili mocnou říši, jejíž hranice sahaly na západě do oblasti dnešních Benátek a na východě neměly daleko k černomořskému pobřeží dnešního Rumunska.
Tito bojovní nomádi po sobě nezanechali žádné písemné památky a o jejich životě jsme se dozvídali jen z vykopávek nebo z historických pramenů, sepsaných ovšem jejich nepřáteli.
Ti nemívali zájem na objektivním líčení svých protivníků, proto se nad hodnověrností těchto svědectví vznáší nejeden otazník. Dnes se však rekonstrukce života Avarů ocitá na pevnější půdě: díky genetikům studujícím „starou“ DNA.
Dramatický pokrok v genetických technikách dovolil týmu vedenému Johannesem Krausem z lipského Ústavu Maxe Plancka pro evoluční antropologii izolovat zlomky dědičné informace z půldruhého tisíciletí starých ostatků Avarů pochovaných na území Maďarska na čtveřici pohřebišť. A ze zrekonstruovaných genomů čtyř stovek lidí reprezentujících devět generací dokázali vědci o jejich životě vyčíst mnohé.
