Ročně umírá na světě na rakovinu 9 milionů lidí. Devět z deseti jich nezabije prvotní nádor, ale až ty druhotné, tzv. metastázy, které vznikají na jiných místech těla z buněk uvolněných z primárního nádoru do krevního řečiště. Jak ale ukázala nedávná studie mezinárodního týmu vedeného Matteem Ligoriem z University of Texas v Dallasu a Nicolou Acetem z curyšské Eidgenössische Technische Hochschule, samy o sobě metastázy své oběti nezabíjejí. Hlavní problém nastává, když uvolněné buňky fatálně naruší krevní oběh. Toto zjištění americko-švýcarského týmu otevírá zcela nové cesty k léčbě pokročilých stadií nádorových onemocnění.
Buňky, jež vynikají v pronikání tkáněmi, obvykle kryjí povrch shluku a chrání tak buňky specializované na nádorové bujení před ataky imunitního systému.
Vznik metastáz je poměrně komplikovaný. Z nádoru se pozvolna uvolňují rakovinné buňky, denně se jich může do okolí vytrousit miliarda. Prodírají se překvapivě velkou silou okolními zdravými tkáněmi, a protlačí se tak až k nejbližší cévě, která nebývá dále než pár desetin milimetru. Následně se prosmyknou přes stěnu cévy do jejího nitra, kde se jich zmocní proud krve. Je to pro ně něco jako skok do rozbouřených peřejí, není vůbec jisté, zda v turbulentním krevním řečišti přežijí. Po několika sekundách až minutách „plavby“ se uchytí na stěně cévy nebo uváznou v síti tenkých kapilár na periferii krevního řečiště. Tady cévu opustí a v tkáni z nich začne vyrůstat druhotný nádor – metastáza.
