Zatímco naše antibiotika ztrácejí rychle na účinnosti a bakterie si proti nim rychle vyvinou odolnost, mravenčí antibiotika léčila porosty hub už před 50 miliony let. "Od mravenců se můžeme ve využívání antibiotik hodně naučit," říká bakteriolog Cameron Currie z univerzity ve Wisconsinu.
Pěstírny hub zakládají mravenci na rozžvýkaných listech smíchaných se slinami. Tento substrát uloží do komůrek v hloubi mraveniště a vysadí na něj jedinečnou houbu, děděnou z generace na generaci.
Mladé mravenčí královny si odnášejí houbovou sadbu jako věno z domova, když vylétají na svatební rej. Její porci mají pečlivě uloženou ve zvláštním otvoru pod čelistí. Když si pak začnou budovat svoje hnízdo, pustí se nejprve do zakládání vlastní pěstírny hub.
Mravenci houby neustále kontrolují, odstraňují chřadnoucí houbová vlákna nebo vlákna cizích zatoulaných hub. Zvláštními sekrety houbu stříkají a brání tak růstu nežádoucích bakterií a plísní. Když nadejde čas sklizně, mravenci oddělí z vláken houby její ztluštělé konce a krmí jimi larvy i dospělé.
Pravidelný postřik - záruka dobré úrody
K nejhorším nepřátelům mravenčích zahrad patří houba Escovopsis. Jako plevel proroste všechny pěstírny "ušlechtilé" houby a odsoudí tak obyvatele mraveniště k smrti hladem.
Mravenci mají v boji s plevelnou houbou na své straně mocného spojence - vláknitou bakterii Pseudonocardia.
Mravenčí dělnice si ji pěstují na určitých místech těla a vyrábějí z ní antibiotikum. Každé hnízdo má svou vlastní houbu a k její ochraně i speciální linii bakterií.
Cameron Currie a jeho spolupracovníci odhalili jeden z nečekaných tajů výroby mravenčího antibiotika. Podívali se zevrubně na dvě malé skvrnky na hrudi mravence Cyphomyrmex costatus, považované za "voskové ojínění".
Ve skutečnosti jsou to dvě kolonie bakterií Pseudonocardia vyrůstající z "kapsy" zahloubené do tuhé mravenčí pokožky. Na dno kapsy ústí zvláštní žlázy, které bakterie vyživují. Mravenec si tak s sebou nosí kapesní farmaceutickou továrnu. Mnohem menší důlky s bakteriemi kryjí prakticky celé mravenčí tělo. Každý důlek má na dně malou žlázu - "bradavku", z níž bakterie "sají" výživný sekret.
Úžasné je, jak se mravenci stavbou bakteriálních "kapes" liší. Currie porovnal "kapsy" dvou blízce příbuzných mravenčích druhů, které od sebe s obtížemi odliší i na slovo vzatý odborník. Při pohledu "do kapes" si ale mravence splést nemohl. Každý druh je měl tvarované tak, aby dokonale sloužily právě jeho bakterii.
Nejrůznější typy kapes a kapsiček pro pěstování bakterií našel Currie u 210 prověřovaných druhů mravenců Atta. Mravenčí systém pro výrobu antibiotik je nejen hojně rozšířený, ale zcela jistě je i velmi starý a osvědčený. Pro farmaceuty bude tento příklad vynikající inspirací.
Pěstírny hub zakládají mravenci na rozžvýkaných listech smíchaných se slinami. Tento substrát uloží do komůrek v hloubi mraveniště a vysadí na něj jedinečnou houbu, děděnou z generace na generaci.
Mladé mravenčí královny si odnášejí houbovou sadbu jako věno z domova, když vylétají na svatební rej. Její porci mají pečlivě uloženou ve zvláštním otvoru pod čelistí. Když si pak začnou budovat svoje hnízdo, pustí se nejprve do zakládání vlastní pěstírny hub.
Mravenci houby neustále kontrolují, odstraňují chřadnoucí houbová vlákna nebo vlákna cizích zatoulaných hub. Zvláštními sekrety houbu stříkají a brání tak růstu nežádoucích bakterií a plísní. Když nadejde čas sklizně, mravenci oddělí z vláken houby její ztluštělé konce a krmí jimi larvy i dospělé.
Pravidelný postřik - záruka dobré úrody
K nejhorším nepřátelům mravenčích zahrad patří houba Escovopsis. Jako plevel proroste všechny pěstírny "ušlechtilé" houby a odsoudí tak obyvatele mraveniště k smrti hladem.
Mravenci mají v boji s plevelnou houbou na své straně mocného spojence - vláknitou bakterii Pseudonocardia.
Mravenčí dělnice si ji pěstují na určitých místech těla a vyrábějí z ní antibiotikum. Každé hnízdo má svou vlastní houbu a k její ochraně i speciální linii bakterií.
Cameron Currie a jeho spolupracovníci odhalili jeden z nečekaných tajů výroby mravenčího antibiotika. Podívali se zevrubně na dvě malé skvrnky na hrudi mravence Cyphomyrmex costatus, považované za "voskové ojínění".
Ve skutečnosti jsou to dvě kolonie bakterií Pseudonocardia vyrůstající z "kapsy" zahloubené do tuhé mravenčí pokožky. Na dno kapsy ústí zvláštní žlázy, které bakterie vyživují. Mravenec si tak s sebou nosí kapesní farmaceutickou továrnu. Mnohem menší důlky s bakteriemi kryjí prakticky celé mravenčí tělo. Každý důlek má na dně malou žlázu - "bradavku", z níž bakterie "sají" výživný sekret.
Úžasné je, jak se mravenci stavbou bakteriálních "kapes" liší. Currie porovnal "kapsy" dvou blízce příbuzných mravenčích druhů, které od sebe s obtížemi odliší i na slovo vzatý odborník. Při pohledu "do kapes" si ale mravence splést nemohl. Každý druh je měl tvarované tak, aby dokonale sloužily právě jeho bakterii.
Nejrůznější typy kapes a kapsiček pro pěstování bakterií našel Currie u 210 prověřovaných druhů mravenců Atta. Mravenčí systém pro výrobu antibiotik je nejen hojně rozšířený, ale zcela jistě je i velmi starý a osvědčený. Pro farmaceuty bude tento příklad vynikající inspirací.
