130 let

Bývalý zairský prezident Mobutu. | foto: Reprofoto

Bezcitný diktátorský gen

Věda
  •   8:31
PRAHA - Hloupý Honza se rozdělil s kouzelným dědečkem o uzlík buchet, ale jeho vychytralejší bratři dědečkovi nedali nic. Pohádka se příčinou rozdílu v chování bratří nezabývá. Článek izraelských vědců zveřejněný časopisem Genes, Brain and Development dokazuje, že na tom, zda se chováme nezištně, nebo sobecky se podílí varianty genu AVPR1a.
Podle genu AVPR1a se v lidském mozku vyrábí bílkovina zprostředkovávající účinky hormonu vasopresinu. Ten významně zasahuje do společenského života zvířat. Například u hrabošů prérijních spojí samce a samici vzestup hladin vasopresinu v těle na zbytek života do věrného páru.

 Lidé můžou zdědit gen AVPR1a ve dvou formách. Jedna varianta je delší, druhé některá písmena genetického kódu chybí. Forma genu neovlivňuje práci bílkovinné antény pro vasopresin. Usměrňuje její působení do různých částí mozku.

Tým vědců z Hebrejské univerzity v Jeruzalémě vedený Richardem Ebsteinem zajímalo, zda se vlastnictví odlišných variant genu AVPR1a projeví v našem chování. Vybrali si z řad studentů dvě stovky dobrovolníků a všem provedli testy genu AVPR1a.

Následně nechali dobrovolníky hrát hru „na diktátora“. Rozdělili je do dvojic a jednomu svěřili částku odpovídající 250 korunám. Obdarovaný se zároveň dozvěděl, že může libovolnou část peněz věnovat druhému účastníkovi hry. Nemusí mu však dát nic.  Pak se může zachovat jako skutečný diktátor, například bývalý zairský prezident Mobutu, který si přivlastnil většinu výnosů z těžby nerostných surovin ve své zemi a stal se zároveň jedním z nejbohatších lidí světa a vůdcem jedné z nejchudších zemí světa.

 Jen třetina účastníků jeruzalémského pokusu se s druhým hráčem spravedlivě rozdělila. Každý pátý si nechal všechny peníze a jen pět procent hráčů se vzdalo celé částky. Pohled na výsledky genetických testů odhalil, že k sobeckému jednání tíhnou přednostně vlastníci kratší varianty genu AVPR1a.

 Ebstein předpokládá, že lidé s kratší verzí genu AVPR1a mají bílkovinnou anténu pro příjem hormonu vasopresinu rozmístěnou v mozku tak, že jim nedovolí užívat si dobrý pocit z obdarování druhých lidí. Zkrácená verze genu AVPR1a se na vrozeném sklonu k sobectví bez soucitu určitě podílí, ale sama o sobě není jediným, natožpak rozhodujícím faktorem.
Autor: Jaroslav Petr