Podle vědců je možnost spatřit takového živého brouka naprosto výjimečná, exemplář se zřejmě nevyskytuje ani ve sbírkách tuzemských muzeí. „Odborníci jej chytili v deštných pralesích ve Francouzské Guyaně, v těchto dnech jej zkoumají na půdě olomoucké přírodovědecké fakulty,“ řekla mluvčí fakulty Martina Šaradínová.
Titán obrovskýTitána obrovského poprvé popsal švédský přírodovědec Carl Linné, živý exemplář však k dispozici neměl. Pozůstatek tohoto brouka objevil až v roce 1910 v rybím žaludku německý lovec orchidejí Wörner. Brouka si hodlal odvézt domů, většinu z něj mu však sežrali mravenci, takže do Evropy nakonec přivezl jen jeho torzo. Prvního živého brouka se entomologům podařilo chytit údajně až v roce 1958. Od té doby se vzácně objevuje v muzejních či soukromých sbírkách. Největší zdokumentovaný titán obrovský měří 16,7 centimetrů. Sběratelská hodnota takového brouka se pohybuje podle olomouckých přírodovědců ve stovkách tisíců korun, odborná hodnota je však nevyčíslitelná. |
„Vidět u nás živého brouka tohoto kalibru je naprosto výjimečné. Dokonce i sbírkového jedince v našich muzeích v podstatě nenajdeme. Do České republiky přivezl poprvé a doposud naposled živého titána amatérský sběratel před více než 15 lety. Náš exponát týden studovali kolegové Ostravské univerzity, nyní je tato možnost u nás v Olomouci,“ uvedl jeden z členů expedice Tomáš Kuras.
Titán obrovský se vyskytuje pouze v Amazonii, kde je vázán na původní deštné pralesy. Chytit jej podle vědců není snadné, řada expedic, které za ním zamířila, se tak vrátila s nepořízenou. Olomoucko-ostravská výprava uspěla třetí noc. „My jsme měli obrovské štěstí. A to navzdory tomu, že letošní období dešťů v regionu nebylo příliš vydatné na srážky, což těmto broukům nesvědčí. Podle našich informací se v oblasti, kde jsme byli, letos podařilo chytit jen tři jedince. Brouk, kterého jsme přivezli, je navíc nadprůměrně velký jedinec,“ doplnil Kuras.
  |
Odborníci museli při odchytu použít silný zdroj světla a na lov vyrážet vždy až po půlnoci. Tmavě hnědý brouk s dlouhými tykadly je totiž aktivní jen pozdě v noci. Ke světlu přilétá neslyšně pouze na zhruba deset až 15 metrů a pak doslova spadne na zem. V ten okamžik jej musí entomolog na zemi najít a pohotově odchytit, než se opět ztratí v pralesní tmě. Světlem lze přilákat pouze samečky, samičky aktivně patrně vůbec nelétají.
Ačkoliv je titán sběratelsky i odborně velmi atraktivní, vědci o něm příliš informací paradoxně nemají. Jeho pozorováním na půdě katedry ekologie a životního prostředí přírodovědecké fakulty se nyní budou snažit zaplnit mezery ve znalostech o tomto unikátním druhu. Nové informace mohou být podle nich v budoucnu významné třeba právě pro jeho ochranu ve volné přírodě.
