Wolfgang Wiltschko si oddechl. „Jsem rád, že fyzici - kteří pořád tvrdili, že něco takového není možné - mají konečně v rukou model, který dokazuje, že to možné je.“ Fyzici si od německého biologa toto rýpnutí vysloužili za 40 let trvající odpor, který kladli myšlence, že zvířata (především ptáci) mohou vidět magnetické pole Země a orientovat se podle něj.
Biologové se domnívají, že tato schopnost není ve zvířecí říší žádnou vzácností a mohli by ji mít zástupci savců, ptáků, ryb i korýšů.
Tato zvířata buď využívají magnetických částic v těle, aby nějakým způsobem zjistila orientaci magnetické pole. Nebo ho „vidí“, což by předpokládalo, že některou chemickou reakci v jejich sítnici ovlivňuje magnetické pole, ve kterém se zvíře pohybuje.
Obě teorie mají své potíže. V případě té druhé, zmíněné chemické reakce v očích, stojí jako protiargument fakt, že magnetické pole Země je nepatrné. Věda neměla důkaz o tom, že by v oku mohla probíhat nějaká reakce ovlivnitelná tak slabou silou.
Důkaz přinesli ve včerejším vydání časopisu Nature Christiane Timmel a Peter Hore z Oxfordské univerzity a mezinárodní tým jejich spolupracovníků. Dokázali, že látka podobná biologickým sloučeninám známým jako kryptochromy může reagovat na magnetické pole ještě slabší, než je to pozemské (méně než 50 militesla).
Kompas s modrým zapínačem
Kryptochromy jsou dobře prostudovány například u rostlin, jež jejich prostřednictvím vnímají světlo a řídí podle toho své životní pochody v souladu s denní dobou.
Nedávno vědci zjistili, že těchto látek používají mořští koráli k určení nejvhodnějšího času pro vypuknutí jejich hromadných sexuálních hrátek. Pro korály jsou kryptochromy výhodné i proto, že jsou citliví na modré spektrum, které proniká nejhlouběji pod hladinu.
Pro laboratorní pracovníky jsou však kryptochromy méně výhodné, protože se je uměle ještě nepodařilo syntetizovat a obstarat je v dostatečném množství jinak je také obtížné. Hore a Timmel proto využili látku označovanou mezinárodní zkratkou CPF (karotenoidporfyrin-fuleren). Ta, stejně jako kryptochromy, reaguje na světlo uvolněním dvou radikálů, tedy částice, která má jeden nebo více volných elektronů.
Když vědci osvětlovali CFP světlem příslušné vlnové délky (v tomto případě zeleným) ve velmi slabém magnetickém poli, lišil se průběh reakce podle jeho síly. A stejně tak měla vliv i orientace molekul v magnetickém poli.
I když se tak nepodařilo dokázat vliv magnetického pole na reakce látek, které se vyskytují v těle živočichů, autoři nové studie se domnívají, že je to jen otázka času. Kryptochromy jsou prvním podezřelým. Biolog Henrik Mouritsen totiž už před několika lety prokázali, že se tyto látky vyskytují v sítnici některých ptáků.
Mouritsen také pro časopis NewScientist spekuloval, že ptáci magnetické pole vidí podobně, jako když se pilotům letadel (především těch vojenských) promítají údaje na průhledových displejích přímo před oči. Domnívá se také, že systém není zapnutý neustále. „Myslím, že by to mohlo rušit, a pro živočichy by bylo výhodné, kdyby se nedal vypnout,“ řekl Mouritsen.
Magnetická navigace patrně přichází ke slovu především navečer, jak naznačují pozorování ptáků v přírodě. Také to odpovídá teorii o důležitosti kryptochromů, protože na sklonku dne se zvyšuje množství modrého světla.
Biologové se domnívají, že tato schopnost není ve zvířecí říší žádnou vzácností a mohli by ji mít zástupci savců, ptáků, ryb i korýšů.
Tato zvířata buď využívají magnetických částic v těle, aby nějakým způsobem zjistila orientaci magnetické pole. Nebo ho „vidí“, což by předpokládalo, že některou chemickou reakci v jejich sítnici ovlivňuje magnetické pole, ve kterém se zvíře pohybuje.
Obě teorie mají své potíže. V případě té druhé, zmíněné chemické reakce v očích, stojí jako protiargument fakt, že magnetické pole Země je nepatrné. Věda neměla důkaz o tom, že by v oku mohla probíhat nějaká reakce ovlivnitelná tak slabou silou.
Důkaz přinesli ve včerejším vydání časopisu Nature Christiane Timmel a Peter Hore z Oxfordské univerzity a mezinárodní tým jejich spolupracovníků. Dokázali, že látka podobná biologickým sloučeninám známým jako kryptochromy může reagovat na magnetické pole ještě slabší, než je to pozemské (méně než 50 militesla).
Kompas s modrým zapínačem
Kryptochromy jsou dobře prostudovány například u rostlin, jež jejich prostřednictvím vnímají světlo a řídí podle toho své životní pochody v souladu s denní dobou.
Nedávno vědci zjistili, že těchto látek používají mořští koráli k určení nejvhodnějšího času pro vypuknutí jejich hromadných sexuálních hrátek. Pro korály jsou kryptochromy výhodné i proto, že jsou citliví na modré spektrum, které proniká nejhlouběji pod hladinu.
Pro laboratorní pracovníky jsou však kryptochromy méně výhodné, protože se je uměle ještě nepodařilo syntetizovat a obstarat je v dostatečném množství jinak je také obtížné. Hore a Timmel proto využili látku označovanou mezinárodní zkratkou CPF (karotenoidporfyrin-fuleren). Ta, stejně jako kryptochromy, reaguje na světlo uvolněním dvou radikálů, tedy částice, která má jeden nebo více volných elektronů.
Když vědci osvětlovali CFP světlem příslušné vlnové délky (v tomto případě zeleným) ve velmi slabém magnetickém poli, lišil se průběh reakce podle jeho síly. A stejně tak měla vliv i orientace molekul v magnetickém poli.
I když se tak nepodařilo dokázat vliv magnetického pole na reakce látek, které se vyskytují v těle živočichů, autoři nové studie se domnívají, že je to jen otázka času. Kryptochromy jsou prvním podezřelým. Biolog Henrik Mouritsen totiž už před několika lety prokázali, že se tyto látky vyskytují v sítnici některých ptáků.
Mouritsen také pro časopis NewScientist spekuloval, že ptáci magnetické pole vidí podobně, jako když se pilotům letadel (především těch vojenských) promítají údaje na průhledových displejích přímo před oči. Domnívá se také, že systém není zapnutý neustále. „Myslím, že by to mohlo rušit, a pro živočichy by bylo výhodné, kdyby se nedal vypnout,“ řekl Mouritsen.
Magnetická navigace patrně přichází ke slovu především navečer, jak naznačují pozorování ptáků v přírodě. Také to odpovídá teorii o důležitosti kryptochromů, protože na sklonku dne se zvyšuje množství modrého světla.
