Hlavní spory se vedou okolo ustanovení, které říká, že hrozí až dva roky odnětí svobody tomu, kdo z hrubé nedbalosti zničí, pozmění nebo jen poškodí data v počítačovém systému, který má v zaměstnání na starosti, a způsobí tím svému zaměstnavateli škodu velkého rozsahu.
Motivací zákona je snaha, aby tuto práci vykonávaly jen takové osoby, které dané problematice dobře rozumějí. Má jít o prevenci proti tomu, aby málo zkušení administrátoři usnadňovali hackerům průnik do chráněných sítí.
Řešení takovéto situace bylo až doposud věcí vztahu mezi vedením a zaměstnancem. Trestní odpovědnost přicházela ke slovu pouze v případě, že administrátor úmyslně zneužil data, ke kterým se během svého působení ve firmě dostal.
Zákon se snaží postarat o bezpečnost i jinak. Až dva roky vězení mají hrozit tomu, kdo nějakým bude zasahovat do datových, textových, hlasových, obrazových či zvukových zpráv posílaných přes internet či do e-mailu konkrétnímu příjemci, nebo kdo prozradí či využije tajemství posílaná v těchto zprávách, jež nejsou určeny jemu. Tresty se ještě zvyšují v případě, že půjde o činnost organizované skupiny.
Vězení má nově hrozit i těm, kteří se o průnik do cizích systémů pouze pokoušejí, avšak neúspěšně. Trestné má být přechovávání nástroje, zařízení či prostředku včetně počítačového programu, který může vést k neoprávněnému přístupu do cizího počítače nebo systému.
Zákon v současné době čeká na schválení Senátu.
