Jak žáci, tak i učitelé přistoupili k testování s překvapivým zájmem a získaná data jsou nečekaně kvalitní. Vedoucí projektu Bodil AllesenHolmová z Kodaňské univerzity konstatovala, že projekt přinesl celou řadu překvapivých zjištění.
Prokázalo se například, že dívky mají podstatně lepší chuť než chlapci. Jejich jazyky jsou o poznání citlivější jak na sladké, tak i na kyselé. Ke kyselé chuti byly dívky vnímavější o desetinu, u sladké dokonce o pětinu. Přitom nebyl mezi hochy a děvčaty pozorován rozdíl v počtu chuťových pohárků na jazyku. Lepší chuť dívek má zřejmě kořeny v -tom, jak jejich mozek zpracovává chuťové vjemy z jazyka.
Velkým překvapením bylo zjištění, že každé třetí dítě by dalo přednost neslazeným nápojům před slazenými. Děti měly během testu hodnotit chuť deseti vzorků nápoje, které se lišily jen sladkostí a kyselostí. Polovina dětí sice hodnotila jako nejlepší nejsladší vzorek, ale třetina dala nejvyšší známku vzorku bez cukru.
„Nápoje pro děti a mládež nemusí být vždycky sladké,“ říká Bodil Allesen-Holmová. „Preference sladkých nápojů může vyvěrat i z toho, že jsou na ně děti prostě zvyklé.“
Ve srovnání s dívkami tíhnou chlapci k preferenci silných chutí. Dávali nejvyšší známky jak nejsladším, tak i nejkyselejším vzorkům. Asi 70 procent malých Dánů se přiznalo, že nejradši mají rybí maso.
S věkem se chuti dětí mění
Starší děti jsou v rozlišování chutí výrazně úspěšnější. K největší změně dochází ve věku třináct až čtrnáct let. V tomto období roste citlivost na kyselé. Ve stejném věku zároveň klesá obliba sladkých chutí. Zároveň děti přestávají být vybíravé v jídle. Zdá se, že obliba kyselých chutí a ústup vybíravosti v jídle jdou ruku v ruce. Nejméně zmlsané jsou děti, které mají rády kyselé.
Studie odhalila i krajové rozdíly v dětských chutích. Nejlépe vyvinutou chuť prokázaly děti ze severu Dánska. Ostatní dánské školáky výrazně trumfly v citlivosti na kyselou chuť a jejich převaha byla patrná i v citlivosti jazyka na sladké. Důvod rozdílu není jasný.
Prokázalo se například, že dívky mají podstatně lepší chuť než chlapci. Jejich jazyky jsou o poznání citlivější jak na sladké, tak i na kyselé. Ke kyselé chuti byly dívky vnímavější o desetinu, u sladké dokonce o pětinu. Přitom nebyl mezi hochy a děvčaty pozorován rozdíl v počtu chuťových pohárků na jazyku. Lepší chuť dívek má zřejmě kořeny v -tom, jak jejich mozek zpracovává chuťové vjemy z jazyka.
Velkým překvapením bylo zjištění, že každé třetí dítě by dalo přednost neslazeným nápojům před slazenými. Děti měly během testu hodnotit chuť deseti vzorků nápoje, které se lišily jen sladkostí a kyselostí. Polovina dětí sice hodnotila jako nejlepší nejsladší vzorek, ale třetina dala nejvyšší známku vzorku bez cukru.
„Nápoje pro děti a mládež nemusí být vždycky sladké,“ říká Bodil Allesen-Holmová. „Preference sladkých nápojů může vyvěrat i z toho, že jsou na ně děti prostě zvyklé.“
Ve srovnání s dívkami tíhnou chlapci k preferenci silných chutí. Dávali nejvyšší známky jak nejsladším, tak i nejkyselejším vzorkům. Asi 70 procent malých Dánů se přiznalo, že nejradši mají rybí maso.
S věkem se chuti dětí mění
Starší děti jsou v rozlišování chutí výrazně úspěšnější. K největší změně dochází ve věku třináct až čtrnáct let. V tomto období roste citlivost na kyselé. Ve stejném věku zároveň klesá obliba sladkých chutí. Zároveň děti přestávají být vybíravé v jídle. Zdá se, že obliba kyselých chutí a ústup vybíravosti v jídle jdou ruku v ruce. Nejméně zmlsané jsou děti, které mají rády kyselé.
Studie odhalila i krajové rozdíly v dětských chutích. Nejlépe vyvinutou chuť prokázaly děti ze severu Dánska. Ostatní dánské školáky výrazně trumfly v citlivosti na kyselou chuť a jejich převaha byla patrná i v citlivosti jazyka na sladké. Důvod rozdílu není jasný.
