Co je vlastně na Facebooku nebezpečného?

Informace o sociálních sítích včetně nejčastěji zmiňovaného Facebooku se v odborných médiích objevují v poslední době více než často. Podle některých se totiž jedná o tzv. weby 2.0, které ukazují, kudy se bude internet dále vyvíjet. Princip těchto sítí spočívá v tom, že si vytvoříte vlastní osobní stránku, kam o sobě umisťujete různé informace: zajímavé fotografie, videa anebo jen jednoduché textové zmínky třeba o tom, co právě děláte. Zásadní rozdíl od běžných webů, které toto také umožňují, je však ve vzájemném propojení jednotlivých profilů: vaše výstupy si mohou prohlížet jen takoví uživatelé dané sociální sítě, kterým dáte souhlas a kteří mohou posléze vaše výstupy komentovat či dotvářet.

Jako příklad nemusí sloužit jen často zmiňovaný Facebook, ale i čeští Spolužáci.cz. Tento komunitní server umožňuje lepší kontakt jak současných, tak bývalých spolužáků. Ti si prostřednictvím portálu mohou vyměňovat krátké vzkazy, fotografie a pomocí vložených osobních údajů jako jsou adresy nebo telefonní čísla se i snáze kontaktovat.

Jaká jsou rizika?
Jak konkrétně se využívání sociálních sítí může obrátit proti jednotlivci? Odpověď leží ve sdělovaných osobních údajích a v okruhu lidí, kteří k nim mají přístup. Za osobní údaj se dají považovat jak údaje o datu narození, telefonu nebo adrese, ale i takové, které ostatním říkají, co právě děláte, s kým se přátelíte atd.

Všechno takto zveřejněné je na Facebooku rázem přístupné každému, koho označíte za svého „přítele“. Podle mnohých je však takový překlad poměrně nešťastný, lépe by vyhovoval výraz „známý“. Není totiž potřeba zdůrazňovat, že virtuální vztahy jsou o poznání volnější, než ty skutečné.

Mezi internetový folklór, který má bez pochyby skutečný základ, tak patří informace o zaměstnancích, kteří byli propuštění poté, co se z práce omluvili pro nemoc, ale pak na svůj profil napsali, že jsi jdou např. zaplavat. Nedošlo jim přitom, že v okruhu jejich internetových přátel se nalézá i jejich šéf.

O poznání méně úsměvný je případ ženy, kterou ubodal její manžel, když zjistil, že se její statut v jedné sociální síti změnil z „vdaná“ na „nezadaná“.

Pro ukázku možnosti vážného zneužití osobních dat v sociálních sítích nemusíme chodit daleko. Loni v létě se českými médii prohnala znepokojivá zpráva o tom, že se k osobním údajům elitních policistů, kteří často pracují v utajení, lze dostat prostřednictvím serveru Spolužáci.cz. Zjistit zde můžete nejen jejich osobní data, ale i informace o jejich rodinách a další citlivá data. Přístup k nim je sice chráněn heslem, to je však mnohdy velice jednoduché odhadnout.

Problémy s identitou
Dalším nezanedbatelným problémem sociálních sítí je fakt, že si nikdy nemůžete být jisti, že daný profil patří skutečné osobě. Vytváření falešných identit známých osobností se tak například na Facebooku stalo zcela běžnou součástí.

I tato činnost však skýtá jistá rizika. Přesvědčit na vlastní kůži se o tom mohl Maročan Fouad Mourtada, který z žertu založil na Facebooku falešnou identitu prince Moulay Rachida, mladšího bratra krále Mohammeda VI. Vzápětí na to byl zatčen a odsouzen k pěti letům vězení.

Zpráva evropské komise všechna tato rizika zmiňuje v obecné rovině a zvláštní důraz pak klade na varování mládeže. Ta si totiž často rizika spojená s zneužitím osobních dat nebo identity často neuvědomuje nebo nepřipouští. Kupříkladu zmiňovaný Facebook požaduje po svých uživatelích minimální vět třináct let.

V této souvislosti se také často mluví o tom, že by do školních osnov měla přibýt tzv. „mediální výchova“, kde by se mládež dozvěděla o možných rizicích používání moderních komunikačních kanálů.