Příkladů by se dalo najít ještě daleko víc. Jeden takový program se jmenoval Projekt dánský ježek. Dobrovolníci ze země vikingů sbírali v jeho rámci uhynulé ježky západní a posílali je na univerzitu k vědecké analýze.
Do programu se zapojilo celkem 400 lidí. Našli 697 exemplářů. Výzkum organizovala bioložka Sophie Lund Rasmussenová. Je známá také jako Dr. Ježková. Hlavním cílem projektu bylo zjistit, jak dlouho ježci v Dánsku žijí.
Věk mrtvého ježka se se dá relativně snadno stanovit. Když se hmyzožravci uloží k zimnímu spánku, zastaví se ukládání vápníku v jejich kostech. Jakmile se zvíře na jaře probudí, znovu se rozjede. Vznikne kostní obdoba stromových letokruhů.
Nejstarší nalezený ježek získal posmrtnou přezdívku Thorvald. Dožil se požehnaných šestnácti let. Další dva jedinci se dožili třinácti a jedenácti. Předchozí rekordman to dotáhl do devíti. Život většiny ježků je však kratší. Jeho střední délka se pohybuje okolo pouhých dvou let.
Zhruba třetina ježků uhyne dřív, než dosáhne věku jednoho roku. Většina z nich (56 procent) přijde o život při přecházení silnice. Dalších 22 procent jich umírá v některém z ježčích rehabilitačních center. Mohou se tam zotavovat například po útoku psa. Posledních 22 procent hyne z přirozených příčin ve volné přírodě.
K největšímu počtu ježčích úmrtí na silnicích dochází v Dánsku v červenci. Během tohoto měsíce se ježci páří. Samci ježků se podle výsledků studie dožívali vyššího věku než samice (2,1 vs. 1,6 roku, o 24 procent déle). „Být ježčím samcem je jednodušší,“ uvedla Sophie Lund Rasmussenová. „Ježci nejsou teritoriální, což znamená, že samci se málokdy perou. Samice vychovávají své potomky samy.“
