Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Dědictví dělá kuřáka jen napůl

Věda

  11:59
Změna jediného písmene genetického kódu zvyšuje u mladých kuřáků riziko, že se stanou po celý zbytek života těžce závislými na nikotinu a budou mít značné potíže, pokud se jednou pokusí se svým zlozvykem skoncovat.

Udělejte si test své závislosti.

Američtí genetici z University of Utah a University of Wisconsin vedení Robertem Weissem prověřili celkem 2827 kuřáků ze států Utah a Wisconsin. Zjišťovali u nich sílu závislosti na nikotinu, věk, kdy s kouřením začali, počet denně vykouřených cigaret a dobu, po kterou kouří.

Každému kuřákovi byl navíc ještě odebrán vzorek DNA. Vědci pak provedli analýzy genu, podle kterého si tělo vyrábí bílkovinu, na niž se v našem mozku váže nikotin. Právě tato vazba je zodpovědná za účinek nikotinu na lidský organismus. Bílkovina je určena k vazbě látky acetylcholinu a má kromě jiného za úkol nabudit nervové buňky. Nikotin z tabáku dokáže za náš vlastní acetylcholin úspěšně zaskočit.

Gen pro bílkovinu poutající nikotin se vyskytuje v různých variantách. Vědci z Weissova týmu zjistili, že sílu závislosti na nikotinu ovlivňují u dlouhodobých kuřáků výraznou měrou dva různé faktory. Prvním je dědičná dispozice. Jedna varianta genu pro vazebnou bílkovinu se ukazuje jako riziková, druhá nemá na sílu návyku vliv a další nás před vznikem závislosti na nikotinu dokonce chrání.
Druhým významným faktorem je věk, ve kterém kuřák propadne svému zlozvyku. Čím dřív začne, tím větší má vyhlídky na těžkou závislost. Největším překvapením bylo zjištění, že se oba faktory vzájemně významně doplňují. Kuřák, který zdědil od matky i otce náchylnost k závislosti na nikotinu a začal kouřit dříve než v sedmnácti, čelí až pětinásobně vyššímu riziku těžké závislosti na nikotinu.

Americká studie zveřejněná ve vědeckém časopise PLoS Genetics znovu potvrdila, že geny nejsou knihou osudu, ve které je napsáno, co nás čeká a co nás nemine. Dědičné dispozice nás postrkávají tím či oním směrem, ale svůj osud máme nakonec v rukou sami.

Autor: