„Hokejku“ publikoval v roce 1998 klimatolog Michael Mann s kolegy. Opíral se tehdy o „přibližné“ (tzv. proxy) údaje, které zaznamenávají teplotu nepřímo. Jde například o historické záznamy (čas sklizně, výška lesa atp.), ledovcové vrty, měření poměru izotopů, přírůstku dřevní hmoty podle letokruhů atd.
Práce s proxy údaji je samozřejmě náročná. Notoricky problematická je práce s letokruhy. I příbuzné druhy stromů se liší svými reakcemi na kolísání teploty či jiné vlivy, třeba hladinu CO2. Práce s nimi vyžaduje nejen nejvyšší odbornost klimatologickou, ale i statistickou. Proto se právě statistika stala základem ohnivého „sporu o hokejku“. Podle kritiků byly použité statistické metody špatné. Podle některých lze do vzorce použitého autory „hokejky“ dosadit jakákoliv data a výsledkem je vždy „hokejka“.
I když se Mann tomuto nařčení vždy bránil, přesto svou práci „modernizoval“. Opírá se přitom samozřejmě i o některé nové sady údajů, které se od roku 1998 podařilo shromáždit. Výsledky jeho práce se objevily v časopise PNAS.
Na první pohled je jasné, že skutečně došlo k větší variabilitě na „rukojeti hokejky“, i když se nijak výrazně neodchyluje od statistické chyby v původním grafu. Výrazněji se projevuje středověké teplé období (ve kterém podle některých vědců bylo ještě tepleji než dnes) a následující malá doba ledová. Mann s kolegy je také opatrnější, i když trvá na svých závěrech: poslední desetiletí 20. století představuje velmi pravděpodobně anomálii v kontextu posledního tisíciletí. Jan Pretel z ČHMÚ novou práci vítá jako de facto potvrzení výsledků starší Mannovy práce doplněnou o nové údaje.
Samozřejmě ne všichni souhlasí. „Já osobně bych novou Mannovu práci označil za pokrok, například v tom, že nyní zdůrazňuje význam teplé periody ve středověku,“ říká prof. Miroslav Kutílek, odpůrce původní hokejky. „Ale podle mě nebudou statistici s Mannovými metodami souhlasit ani teď a navíc na základě 87% proxy dat z tohoto období byly teploty vyšší než dnes“, říká dál.
Jeho předpověď potvrzuje i blog ClimateAudit hlavního oponenta statistického zpracování „hokejky“, Stephena McIntyra. Ten slíbil, že svou kritiku zveřejnění až po její zevrubném prostudování, ale už nyní mu na nové práci „něco smrdí.“
Práce s proxy údaji je samozřejmě náročná. Notoricky problematická je práce s letokruhy. I příbuzné druhy stromů se liší svými reakcemi na kolísání teploty či jiné vlivy, třeba hladinu CO2. Práce s nimi vyžaduje nejen nejvyšší odbornost klimatologickou, ale i statistickou. Proto se právě statistika stala základem ohnivého „sporu o hokejku“. Podle kritiků byly použité statistické metody špatné. Podle některých lze do vzorce použitého autory „hokejky“ dosadit jakákoliv data a výsledkem je vždy „hokejka“.
I když se Mann tomuto nařčení vždy bránil, přesto svou práci „modernizoval“. Opírá se přitom samozřejmě i o některé nové sady údajů, které se od roku 1998 podařilo shromáždit. Výsledky jeho práce se objevily v časopise PNAS.
Na první pohled je jasné, že skutečně došlo k větší variabilitě na „rukojeti hokejky“, i když se nijak výrazně neodchyluje od statistické chyby v původním grafu. Výrazněji se projevuje středověké teplé období (ve kterém podle některých vědců bylo ještě tepleji než dnes) a následující malá doba ledová. Mann s kolegy je také opatrnější, i když trvá na svých závěrech: poslední desetiletí 20. století představuje velmi pravděpodobně anomálii v kontextu posledního tisíciletí. Jan Pretel z ČHMÚ novou práci vítá jako de facto potvrzení výsledků starší Mannovy práce doplněnou o nové údaje.
Samozřejmě ne všichni souhlasí. „Já osobně bych novou Mannovu práci označil za pokrok, například v tom, že nyní zdůrazňuje význam teplé periody ve středověku,“ říká prof. Miroslav Kutílek, odpůrce původní hokejky. „Ale podle mě nebudou statistici s Mannovými metodami souhlasit ani teď a navíc na základě 87% proxy dat z tohoto období byly teploty vyšší než dnes“, říká dál.
Jeho předpověď potvrzuje i blog ClimateAudit hlavního oponenta statistického zpracování „hokejky“, Stephena McIntyra. Ten slíbil, že svou kritiku zveřejnění až po její zevrubném prostudování, ale už nyní mu na nové práci „něco smrdí.“
