Houbařské vycházky do přírody patří k českému koloritu. Ovšem ne každý se shýbne pro stejnou houbu. Někteří "mykologové" dávají před hřiby přednost nenápadným exemplářům rodu Psilocybe, tedy lysohlávek.
Nejde ani tak o houbu, ale o látku, kterou obsahuje. Tou je psilocybin - psychoaktivní látka, která se nápadně podobá serotoninu. Ten se podílí na přenosu nervových vzruchů. Když pomineme složitý popis jeho biochemických funkcí, zjednodušeně lze říci, že se serotonin považuje za důležitý regulátor nálady, spánku či chuti k jídlu.
Některým buněčným receptorům se patrně psilocybin z hub "plete" se serotoninem. Ale jeho vlastnosti přece jenom nejsou zcela stejné. Projeví se změnami ve funkci mozku, které jsou příčinou obliby lysohlávek.
Revoltující akademici Historie užívání "houbiček" se po světě liší, ve vyspělých zemích se ovšem od 60. let ve vztahu k nim "přitvrzuje." Někteří odborníci se ovšem domnívají, že to není zcela opodstatněné.
O působení lysohlávek se ještě dnes ví velmi málo. Ozývají se hlasy, že po pokusech v "psychadelických" 60. letech se výzkum dále soustředil výhradně na škodlivé účinky drog, zejména těch tvrdých. Ale psilocybin podle současných znalostí není pro tělo jed a také není silně návykový. Právě "mezery ve znalostech" o účinku těchto látek prý byly pohnutkou studie týmu Rolanda Griffithse z univerzity Johna Hopkinse v Baltimore.
Ten připravil jeden z nejpodrobnějších testů působení psilocybinu na lidskou mysl. Sehnal skupinu zdravých a psychicky vyrovnaných dobrovolníků, kteří absolvovali v kontrolovaných podmínkách několik "seancí" s účinnou látkou lysohlávek. Žádný z nich s touto látkou neměl předchozí zkušenosti.
Sestavil samozřejmě i tajnou kontrolní skupinu, aby měl výsledky s čím porovnávat. Tito lidé dostávali jenom tzv. "aktivní placebo", stimulant Ritalin, který není halucinogenní. (Podání zcela neúčinného placeba by pacienti jistě velmi rychle odhalili, a to by se promítlo do jejich hodnocení vlastních zážitků.) Takže, jaké zážitky to byly?
"Sezení" se opakovala celkem třikrát, vždy po dvou měsících. Po jejich skončení účastníci vyplnili dotazníky o svém psychickém stavu: 22 z 36 účastníků užívajících lysohlávku referovalo o "mystickém" zážitku (v kontrolní skupině čtyři).
Více než třetina uživatelů psilocybinu uvedla, že šlo o nejdůležitější duchovní zážitek v jejich životě. Závažností ho přirovnali k narození dítěte nebo úmrtí někoho v rodině. Přitom se jednalo o osoby, které mají aktivní zkušenost s duchovním životem (chodí do kostela, věnují se meditaci atp.).
Tři čtvrtiny dobrovolníků užívajících psilocybin po pokusu oznámily drobné až výrazné zlepšení své "duševní pohody".
Ale ne všem se dařilo stejně: přibližně čtvrtina účastníků pocítila při užívání psilocybinu zvýšenou míru úzkosti či strachu. Výsledky zveřejnil časopis Psychopharmacology.
Griffiths opatrně a "pouze spekulativně" navrhuje, že by se psilocybin dal použít při jistých formách psychoterapie. Mnohem jasněji z pokusu vyplývá, že vlivu užívání drog na mysl skutečně příliš nerozumíme. Výsledky přitom jasně demonstrují jejich sílu. Proč ale dobrovolníci konzumující psilocybin prožili "duchovní zážitek" i deprese?
"Rebelové" mezi neurology kritizují neurotický vztah společnosti k drogám, ale také varují i před "neškodnými" lysohlávkami: "Pokud se po téhle cestě jednou vydáte, její směr se vám dost možná nebude líbit," řekl psychiatr Herbert Kleber, který Griffithsův pokus podrobně sledoval.
Nejde ani tak o houbu, ale o látku, kterou obsahuje. Tou je psilocybin - psychoaktivní látka, která se nápadně podobá serotoninu. Ten se podílí na přenosu nervových vzruchů. Když pomineme složitý popis jeho biochemických funkcí, zjednodušeně lze říci, že se serotonin považuje za důležitý regulátor nálady, spánku či chuti k jídlu.
Některým buněčným receptorům se patrně psilocybin z hub "plete" se serotoninem. Ale jeho vlastnosti přece jenom nejsou zcela stejné. Projeví se změnami ve funkci mozku, které jsou příčinou obliby lysohlávek.
Revoltující akademici Historie užívání "houbiček" se po světě liší, ve vyspělých zemích se ovšem od 60. let ve vztahu k nim "přitvrzuje." Někteří odborníci se ovšem domnívají, že to není zcela opodstatněné.
O působení lysohlávek se ještě dnes ví velmi málo. Ozývají se hlasy, že po pokusech v "psychadelických" 60. letech se výzkum dále soustředil výhradně na škodlivé účinky drog, zejména těch tvrdých. Ale psilocybin podle současných znalostí není pro tělo jed a také není silně návykový. Právě "mezery ve znalostech" o účinku těchto látek prý byly pohnutkou studie týmu Rolanda Griffithse z univerzity Johna Hopkinse v Baltimore.
Ten připravil jeden z nejpodrobnějších testů působení psilocybinu na lidskou mysl. Sehnal skupinu zdravých a psychicky vyrovnaných dobrovolníků, kteří absolvovali v kontrolovaných podmínkách několik "seancí" s účinnou látkou lysohlávek. Žádný z nich s touto látkou neměl předchozí zkušenosti.
Sestavil samozřejmě i tajnou kontrolní skupinu, aby měl výsledky s čím porovnávat. Tito lidé dostávali jenom tzv. "aktivní placebo", stimulant Ritalin, který není halucinogenní. (Podání zcela neúčinného placeba by pacienti jistě velmi rychle odhalili, a to by se promítlo do jejich hodnocení vlastních zážitků.) Takže, jaké zážitky to byly?
"Sezení" se opakovala celkem třikrát, vždy po dvou měsících. Po jejich skončení účastníci vyplnili dotazníky o svém psychickém stavu: 22 z 36 účastníků užívajících lysohlávku referovalo o "mystickém" zážitku (v kontrolní skupině čtyři).
Více než třetina uživatelů psilocybinu uvedla, že šlo o nejdůležitější duchovní zážitek v jejich životě. Závažností ho přirovnali k narození dítěte nebo úmrtí někoho v rodině. Přitom se jednalo o osoby, které mají aktivní zkušenost s duchovním životem (chodí do kostela, věnují se meditaci atp.).
Tři čtvrtiny dobrovolníků užívajících psilocybin po pokusu oznámily drobné až výrazné zlepšení své "duševní pohody".
Ale ne všem se dařilo stejně: přibližně čtvrtina účastníků pocítila při užívání psilocybinu zvýšenou míru úzkosti či strachu. Výsledky zveřejnil časopis Psychopharmacology.
Griffiths opatrně a "pouze spekulativně" navrhuje, že by se psilocybin dal použít při jistých formách psychoterapie. Mnohem jasněji z pokusu vyplývá, že vlivu užívání drog na mysl skutečně příliš nerozumíme. Výsledky přitom jasně demonstrují jejich sílu. Proč ale dobrovolníci konzumující psilocybin prožili "duchovní zážitek" i deprese?
"Rebelové" mezi neurology kritizují neurotický vztah společnosti k drogám, ale také varují i před "neškodnými" lysohlávkami: "Pokud se po téhle cestě jednou vydáte, její směr se vám dost možná nebude líbit," řekl psychiatr Herbert Kleber, který Griffithsův pokus podrobně sledoval.
