Pondělí 2. srpna 2021, svátek má Gustav
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet

Lidovky.cz

Věda

Evropané platili šrotem. ‚Bronzové euro‘ vážilo zhruba deset gramů

Bronzový poklad z údolí Tollense foto: Lidové noviny

Než se objevily první ražené mince, platili lidé doby bronzové na rozsáhlých územích Evropy kousky kovu o určité hmotnosti. „Bronzové euro“ vážilo zhruba deset gramů.
  5:00

V roce 1929 našel lamač kamene Josef Červenka pod balvanem na úpatí kopce Besídka u Nečína na Dobříšsku šestadvacet nádherných bronzových jehlic, a spisovatele Eduarda Štorcha tak inspiroval k zápletce románu Bronzový poklad. Podobné poklady z doby bronzové (2300 až 800 př. n. l.) nacházejí amatérští hledači i archeologové po celé Evropě. Bronz byl vysoce ceněnou a strategickou surovinou a lidé ho ukládali do země z několika důvodů.

Poklady tvořené šperky a dalšími cennými předměty byly nejspíše obětovány bohům. Tak se vysvětluje i nález bronzových jehlic u Nečína. Často se ale v pokladech nacházejí úlomky bronzových předmětů, zbraní, šperků, nástrojů. Zdá se, že některé byly rozlámány úmyslně.

Také v těchto případech se zřejmě jedná o svědectví dávných náboženských rituálů, při kterých byly bronzové předměty krouceny, ohýbány a žhaveny v ohni, někdy dokonce i částečně přetaveny. Daný předmět tak byl rituálně „zabit“ a následně „pochován“ do země.

O tom, že tyto obětiny nebyly určeny k běžnému užívání, svědčí fakt, že bývaly vyrobeny z „ošizeného“ bronzu. Nálezů vysvětlitelných touto teorií je však málo. Některé bronzové poklady tak zřejmě sloužily jen jako jakási „šrotiště“, kam lidé ukládali cennou surovinu před její „recyklací“ na nové šperky, zbraně a nástroje. Takový původ má patrně řada pokladů z doby bronzové nalezených na území Anglie a Walesu.

Obchod doby bronzové

Archeologové Nicola Ialongo z Georg-Maximilian Universität v německém Göttingenu a Giancarlo Lago z římské Universita di Roma La Sapienza provedli zevrubnou analýzu dvou a půl tisíce bronzových předmětů a úlomků nalezených na rozsáhlém území od jihu Itálie až po sever Německa a Polska. Ve studii publikované ve vědeckém časopise Journal of Archaelogical Science dokazují, že bronzové poklady sloužily pro podobné účely jako dnešní bankovní účty a uložené kousky kovu plnily funkci peněz určené hodnoty.

V době bronzové se v Evropě čile obchodovalo. Napříč kontinentem putovaly například suroviny pro výrobu bronzu, tedy měď a cín. Vysokou poptávku po mědi pokrývala z valné části těžba v několika hornických oblastech, z nichž každá byla schopná dodat ročně na trh padesát až sto tun čisté mědi. Bronzové meče nalezené ve Skandinávii tak byly vyráběny z mědi těžené v Alpách. Měď ze Slovenska posloužila k výrobě mečů objevených v Německu. Obchodovalo se však i s dalšími druhy zboží, např. s tkaninami, kožišinami nebo solí.

K rozvoji obchodu významně přispěl vynález dvouramenných vah a unifikovaných závaží. Ty se začaly poprvé používat na Blízkém východě před pěti tisíciletími. Kolem roku 2300 př. n. l. jimi začali vážit obchodníci na jihu Apeninského poloostrova a v následujících devíti staletích se rozšířilo používání vah až k Alpám.

Kolem roku 800 př. n. l. už znali váhy na pobřeží Baltu nebo na Pyrenejském poloostrově. V době bronzové se v Evropě užívaly dvě základní váhové jednotky. Ta menší označovaná jako šekel odpovídala zhruba deseti gramům, větší mina se rovnala asi čtyřem stům gramů.

Nicola Ialongo a Giancarlo Lago prozkoumali hmotnost bronzových úlomků z pokladů nalezených v Itálii, Slovinsku, Německu a Polsku a sledovali, zda mají zcela náhodnou hmotnost, což by odpovídalo vzniku neúmyslným rozbitím větších předmětů. Ukázalo se, že tomu tak není a že úlomky sloužily k podobným účelům jako později ražené první mince, jejichž hodnota byla dána hmotností použitých kovů.

Euro doby bronzové

Úlomky bronzu z pokladů pocházejících z doby bronzové mají velmi různorodou velikost. Ialongo a Lago ale zjistili, že se hmotnost kousků kovu pohybuje se zvýšenou četností v násobcích desítky gramů. Většina úlomků vážila od deseti do dvou set gramů a odpovídala tak rozsahu od jednoho do dvaceti šekelů. Úlomky tedy byly vytvářeny cíleně ve snaze získat platidlo o určité hodnotě.

Dělení bronzových předmětů na menší části je snadné. Archeologové si ověřili, že k rozštípnutí na vybraném místě stačí kov ohřát zhruba na 560 °C a pak do něj párkrát seknout bronzovou sekyrkou. Tímto způsobem se „rozměňovalo na drobné“. O tom, že lidé skutečně používali kousky bronzu jako mince určité hodnoty svědčí nálezy z hrobů z doby bronzové.

Nebožtíci byli někdy pohřbíváni s krabičkou nebo váčkem s bronzovými úlomky. Bronzová „měna“ zjevně nesloužila jen jako pohřební dar. To dokazuje nález zbytků krabičky s úlomky bronzu u jedné ze sto čtyřiceti obětí velké bitvy, jež se odehrála někdy mezi roky 1350 až 1200 př. n. l. u brodu přes severoněmeckou řeku Tollense.

V tomto konfliktu se mohlo utkat na čtyři tisíce bojovníků, kteří sem přišli z různých koutů Evropy. Byl to jen jeden z mnoha podobných střetů, jež se v té době rozhořely po celé Evropě a které se někdy označují jako „nultá světová válka“. Nebožtíci, jejichž ostatky archeologové odkryli, mohli bojovat jako námezdní žoldáci a úlomky bronzu mohly být jejich poslední vyplacený žold.

Představy o tom, že obchod doby bronzové probíhal jednoduchou směnou zboží za zboží, podle Ialonga a Laga neodpovídají skutečnosti. Lidé už tehdy platili „měnou“, která sice neměla podobu mincí, ale byla akceptovaná po celé západní části Evropy. Dnešní euro tak navazuje na tradici, jejíž kořeny sahají překvapivě daleko do minulosti.

Autor: