Freuda lze přirovnat k prvním aviatikům. Ti dokázali opsat ve vzduchu osmu a nespadnout, Freud zase jako první účinně pomohl klientůma zároveň nešlo o náhodu.
Ovšem první letadlo nebylo nejlepší z možných, dnes jsou mnohem dokonalejší stroje, ale bylo první, se kterým se dalo létat. Totéž platí pro Freudovu metodu, také je dnes jen jedna z mnohých. Během desetiletí vznikají další například pro léčbu alkoholismu, fobií, anorexie, tedy chorob, s nimiž klasická psychoanalýza moc nesvede.
Přirovnání k aviatikům však pokulhává. Vzduch se od dob bratří Wrightů nezměnil, ale obraz psychických chorob je nyní zcela odlišný. Skoro se mění před očima.
Občas i dnes třeba muzikantům ze strachu před zkouškami ochrnou ruce. Říká se tomu hysterická paréza. Ale například neznám nikoho, kdo viděl tzv. hysterický oblouk, člověk ztratí vědomí, spadne na zem a zůstane ležet prohnutý v oblouku - o zem se opíral pouze patami a zátylkem hlavy. Za Freuda se to stávalo celkem běžně. Zkrátka dnes lidé neomdlévají. I sexuální tabu jsou dávno ta tam. Proč?
Otcové s brokovnicí
Od nástupu technické revoluce roste materiální blahobyt a představuje výraznou změnu společnosti, na kterou se zpožděním reaguje i morálka - praktické zvyky, zásady a přesvědčení, které zvyšují pravděpodobnost životní úspěšnosti člověka.
Například svobodné, nezajištěné matky před 150 lety často doslova umíraly hlady. Jinými slovy otcům dospívajících dívek se vyplácelo nápadníky držet od baráku brokovnicí, zavést školy pro každé pohlaví zvlášť, své dcery nechat pod dozorem na každém kroku, protože to vše bylo menší zlo než mít na krku svobodnou matku. Tuto tvrdou morálku nekázala v prvé řadě církev, ale život - byla to pragmatická logika. Ta se již za dob Freuda pomalu uvolňovala a tento proces stále probíhá a zřejmě ještě nevyvrcholil.
Rozpouštění staré morálky však mimo jiné vede i k relativizaci hodnot. Mnohem méně víme, jaký životní styl se vyplácí, co je dobré, co je zlé. Tím se začalo posouvat i celé krizové období.
Síla Freuda byla v tom, že ve své době poukázal na důležitost nejranějšího dětství. Ovšem dnes se nejkrizovějším vývojovým stádiem postupně stává adolescence a s ní související poruchy identity. Lidé zdaleka netrpí tolik hysterií, jako spíš neosobními depresemi, existenciální frustrací, prázdnem.
Zvětšily se též vzdálenosti mezi blízkými lidmi. Generace bydlí odděleně i volný čas tráví jinak, nebydlí devět lidí ve 2+1, manželství se houfně rozpadají. Dnes tedy mají psychické poruchy mnohem častěji obraz narcistní než hysterický.
Ale není třeba chodit až k Freudovi, abychom viděli změny. Ještě v sedmdesátých letech docela obstojně fungovaly tzv. manželské smlouvy. Nyní je jejich použití mnohem omezenější než za dob Plzáka, protože partneři se dřív rozejdou, než dojdou k psychologovi.
Každý muž vynálezcem
Češi nevzpomínají na Rakousko-Uhersko zrovna s láskou. I divadlo Járy Cimrmana označuje tu dobu přívlastky jako „zpuchřelé mocnářství“, ale zároveň se tehdy v našich krajích doslova líhli zakladatelé nových věd.
Na tehdejší dobu šlo o špičkové vědce. Jen z oblastí souvisejících s psychologií je to Sigmund Freud, Jan Evangelista Purkyně a jeho výzkum zrakového vnímání, Jiří Prochaska jako první popsal reflexní oblouk - dvě nervové buňky, které jsou odpovědny za cyklus „podnět -odpověď“. Tedy to, na co přibližně o sto let později navázal I. P. Pavlov v Rusku a behavioristé v USA.
Freud byl dítětem doby: tabu v oblasti sexu bořilo nejen dekadentní umění. Z 18. století dozníval boom morální teologie, která tvrdila, že každou životní situaci lze řešit podle přesného návodu.
Vrcholilo nadšení technikou. Vynálezci obléhali patentové úřady. Každý druhý muž měl doma laboratoř, kam utíkal před manželkou stejně, jako dnes utíká k počítači.
Přírodovědci se vrhli na člověka a zkoušeli měřit jednoduše a přímočaře pomocí pravítka či stopek nejen jeho tělo (antropometrie - otisky prstů), ale i jeho duši (psychometrie - reakční čas).
Je to doba před pocity zmaru a existenciálního prázdna, které pak přinesly dvě světové války. Před teorií relativity i kvantovou fyzikou, které představy o „správné“ vědě zašmodrchaly víc, než je zdrávo. Freudova doba totiž stále ještě věřila na jasné teorie a přehledná řešení.
Většina pozdějších kritiků Freuda na toto dobové pozadí zapomíná. Freud totiž z této staré doby vyšel, aby její myšlení přenesl za práh nové doby. Freud byl opravdu duší přírodovědec či lékař. Pracoval s lidmi (vždyť byl i primářem na neurologii) - hysterickými klientkami, kterým chtěl pomoc od jejich obtíží.
K tomu vymýšlel různé teorie, které měly jasně vysvětlit, jaké mechanismy ovládají mysl těchto lidí. Celý život vymýšlel a cizeloval modely lidské psychiky (topografický, strukturální model ap.), žádný z nich není zcela dokončen.
Ale jeho největší síla nespočívala v těchto teoriích. Ty sice přinesly mnoho známých termínů (podvědomí, přenos, libido, anální fáze, závist penisu, oidipovský komplex atd.), ale nestaly se všeobecnými teoriemi psychologie. Na ty si budeme muset ještě dlouho počkat.
Opravdová síla Freuda spočívala na faktu, že pracoval s reálnými lidmi, a těm dokázal pomoci.
Klienti většinou leželi na pohovce
Objevil první funkční metodologii, jak od klienta získat osobní informace, ty zpracovat a interpretovat v nějaké teorii a zpětně je použít na vyléčení jeho psychických obtíží. Na tyto obtíže totiž nelze najít přímočaré řešení ve stylu 19. století - dlaha, pilulka, zábal, změna podnebí...
Freud si dokázal udržet odstup od klienta a popsat roli psychoterapeuta v tomto procesu. Ukázal, jak klient nejen na terapeuta, ale i na jiné lidi kolem sebe přenáší své zážitky z primární rodiny. Takže jakýkoli vztah dvou lidí je vlastně jakýmsi sendvičem mnoha vrstev, které pocházejí ze starších vztahů.
Za jeho dob se neočekávalo, že by klientovy životní obtíže (hysterické záchvaty, křeče hrdla, ochrnuté paže...) mohla vyřešit analýza jeho vztahu k terapeutovi či k rodičům. Kromě této analýzy dokázal najít i první metody, jak tento léčebný vztah navodit a dlouhodobě udržet.
Podobně se tehdy již delší dobu vědělo o podvědomí, ale nikdo mu nepřikládal takovou důležitost jako Freud. Morální teologie totiž vycházela z premisy, že pro člověka je nejnebezpečnější hřích, tj. vědomé a dobrovolné provinění.
Sigmund Freud ale na svých klientech většinou spočívajících na pohovce viděl, že naopak v nevědomí či podvědomí se odehrávají procesy, které jsou pro jejich psychické zdraví důležitější než to, co se jim odvíjí v mysli na vědomé úrovni.
Též našel první způsoby, jak tyto nevědomé obsahy z klientů dostat - automatické psaní, volné asociace, výklad snů, relaxované povídání na pohovce... Zkrátka objevil význam těch devíti desetin ledovce, které jsou skryty pod vrcholem vědomí.
Každý někdy onanoval
Je mylné považovat Freuda za revolucionáře rodinných vztahů. Občas šokoval výroky, jako že hysterický bývá i muž, a nejen žena, jak se tehdy myslelo, nebo otevřeně mluvil o onanii. Proslavil se jeho úvod přednášky: „Dámy a pánové, každý z nás někdy onanoval a kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dosud.“
Nicméně jeho představa vztahů ve funkční rodině byla ke zklamání feministek vcelku konzervativně patriarchální, stejně jako jeho život. Měl šest dětí s jednou ženou, se kterou byl čtyři roky zasnouben, a oženil se ve třiceti.
I když dnes je ortodoxních psychoanalytiků jen hrstka, potěší, že to byl náš krajan, kdo otevřel dveře klinické psychologie dokořán. Škoda jen, že přes nesmírnou popularitu psychologie lidé stále moc nevědí, co od ní čekat. Je to takový paradox. Lidi si myslí, že nerozumějí fyzice, a přesto vcelku přesně odhadnou, co lze od fyzika očekávat. Do psychologie si troufá mluvit každý, a přesto se od psychologů očekávají naprosté nesmysly. Nevěříte?
Například když fyzik zakopne a spadne, tak mu lidé neříkají: „Co padáš? To jsi fyzik?!“ Správně předpokládají, že fyzik nemůže ovládat gravitaci. Od psychologa však čekají magické schopnosti: Když se třeba rozčílí, říkají: „Jak se můžeš nechat vytočit, vždyť jsi psycholog!“
Dávají tak jasně najevo, že i 150 let od narození Freuda vědí o psychologii ještě méně než o fyzice. Zkrátka si ještě asi počkáme, než na Freuda skutečně dojde.
Ovšem první letadlo nebylo nejlepší z možných, dnes jsou mnohem dokonalejší stroje, ale bylo první, se kterým se dalo létat. Totéž platí pro Freudovu metodu, také je dnes jen jedna z mnohých. Během desetiletí vznikají další například pro léčbu alkoholismu, fobií, anorexie, tedy chorob, s nimiž klasická psychoanalýza moc nesvede.
Přirovnání k aviatikům však pokulhává. Vzduch se od dob bratří Wrightů nezměnil, ale obraz psychických chorob je nyní zcela odlišný. Skoro se mění před očima.
Občas i dnes třeba muzikantům ze strachu před zkouškami ochrnou ruce. Říká se tomu hysterická paréza. Ale například neznám nikoho, kdo viděl tzv. hysterický oblouk, člověk ztratí vědomí, spadne na zem a zůstane ležet prohnutý v oblouku - o zem se opíral pouze patami a zátylkem hlavy. Za Freuda se to stávalo celkem běžně. Zkrátka dnes lidé neomdlévají. I sexuální tabu jsou dávno ta tam. Proč?
Otcové s brokovnicí
Od nástupu technické revoluce roste materiální blahobyt a představuje výraznou změnu společnosti, na kterou se zpožděním reaguje i morálka - praktické zvyky, zásady a přesvědčení, které zvyšují pravděpodobnost životní úspěšnosti člověka.
Například svobodné, nezajištěné matky před 150 lety často doslova umíraly hlady. Jinými slovy otcům dospívajících dívek se vyplácelo nápadníky držet od baráku brokovnicí, zavést školy pro každé pohlaví zvlášť, své dcery nechat pod dozorem na každém kroku, protože to vše bylo menší zlo než mít na krku svobodnou matku. Tuto tvrdou morálku nekázala v prvé řadě církev, ale život - byla to pragmatická logika. Ta se již za dob Freuda pomalu uvolňovala a tento proces stále probíhá a zřejmě ještě nevyvrcholil.
Rozpouštění staré morálky však mimo jiné vede i k relativizaci hodnot. Mnohem méně víme, jaký životní styl se vyplácí, co je dobré, co je zlé. Tím se začalo posouvat i celé krizové období.
Síla Freuda byla v tom, že ve své době poukázal na důležitost nejranějšího dětství. Ovšem dnes se nejkrizovějším vývojovým stádiem postupně stává adolescence a s ní související poruchy identity. Lidé zdaleka netrpí tolik hysterií, jako spíš neosobními depresemi, existenciální frustrací, prázdnem.
Zvětšily se též vzdálenosti mezi blízkými lidmi. Generace bydlí odděleně i volný čas tráví jinak, nebydlí devět lidí ve 2+1, manželství se houfně rozpadají. Dnes tedy mají psychické poruchy mnohem častěji obraz narcistní než hysterický.
Ale není třeba chodit až k Freudovi, abychom viděli změny. Ještě v sedmdesátých letech docela obstojně fungovaly tzv. manželské smlouvy. Nyní je jejich použití mnohem omezenější než za dob Plzáka, protože partneři se dřív rozejdou, než dojdou k psychologovi.
Každý muž vynálezcem
Češi nevzpomínají na Rakousko-Uhersko zrovna s láskou. I divadlo Járy Cimrmana označuje tu dobu přívlastky jako „zpuchřelé mocnářství“, ale zároveň se tehdy v našich krajích doslova líhli zakladatelé nových věd.
Na tehdejší dobu šlo o špičkové vědce. Jen z oblastí souvisejících s psychologií je to Sigmund Freud, Jan Evangelista Purkyně a jeho výzkum zrakového vnímání, Jiří Prochaska jako první popsal reflexní oblouk - dvě nervové buňky, které jsou odpovědny za cyklus „podnět -odpověď“. Tedy to, na co přibližně o sto let později navázal I. P. Pavlov v Rusku a behavioristé v USA.
Freud byl dítětem doby: tabu v oblasti sexu bořilo nejen dekadentní umění. Z 18. století dozníval boom morální teologie, která tvrdila, že každou životní situaci lze řešit podle přesného návodu.
Vrcholilo nadšení technikou. Vynálezci obléhali patentové úřady. Každý druhý muž měl doma laboratoř, kam utíkal před manželkou stejně, jako dnes utíká k počítači.
Přírodovědci se vrhli na člověka a zkoušeli měřit jednoduše a přímočaře pomocí pravítka či stopek nejen jeho tělo (antropometrie - otisky prstů), ale i jeho duši (psychometrie - reakční čas).
Je to doba před pocity zmaru a existenciálního prázdna, které pak přinesly dvě světové války. Před teorií relativity i kvantovou fyzikou, které představy o „správné“ vědě zašmodrchaly víc, než je zdrávo. Freudova doba totiž stále ještě věřila na jasné teorie a přehledná řešení.
Většina pozdějších kritiků Freuda na toto dobové pozadí zapomíná. Freud totiž z této staré doby vyšel, aby její myšlení přenesl za práh nové doby. Freud byl opravdu duší přírodovědec či lékař. Pracoval s lidmi (vždyť byl i primářem na neurologii) - hysterickými klientkami, kterým chtěl pomoc od jejich obtíží.
K tomu vymýšlel různé teorie, které měly jasně vysvětlit, jaké mechanismy ovládají mysl těchto lidí. Celý život vymýšlel a cizeloval modely lidské psychiky (topografický, strukturální model ap.), žádný z nich není zcela dokončen.
Ale jeho největší síla nespočívala v těchto teoriích. Ty sice přinesly mnoho známých termínů (podvědomí, přenos, libido, anální fáze, závist penisu, oidipovský komplex atd.), ale nestaly se všeobecnými teoriemi psychologie. Na ty si budeme muset ještě dlouho počkat.
Opravdová síla Freuda spočívala na faktu, že pracoval s reálnými lidmi, a těm dokázal pomoci.
Klienti většinou leželi na pohovce
Objevil první funkční metodologii, jak od klienta získat osobní informace, ty zpracovat a interpretovat v nějaké teorii a zpětně je použít na vyléčení jeho psychických obtíží. Na tyto obtíže totiž nelze najít přímočaré řešení ve stylu 19. století - dlaha, pilulka, zábal, změna podnebí...
Freud si dokázal udržet odstup od klienta a popsat roli psychoterapeuta v tomto procesu. Ukázal, jak klient nejen na terapeuta, ale i na jiné lidi kolem sebe přenáší své zážitky z primární rodiny. Takže jakýkoli vztah dvou lidí je vlastně jakýmsi sendvičem mnoha vrstev, které pocházejí ze starších vztahů.
Za jeho dob se neočekávalo, že by klientovy životní obtíže (hysterické záchvaty, křeče hrdla, ochrnuté paže...) mohla vyřešit analýza jeho vztahu k terapeutovi či k rodičům. Kromě této analýzy dokázal najít i první metody, jak tento léčebný vztah navodit a dlouhodobě udržet.
Podobně se tehdy již delší dobu vědělo o podvědomí, ale nikdo mu nepřikládal takovou důležitost jako Freud. Morální teologie totiž vycházela z premisy, že pro člověka je nejnebezpečnější hřích, tj. vědomé a dobrovolné provinění.
Sigmund Freud ale na svých klientech většinou spočívajících na pohovce viděl, že naopak v nevědomí či podvědomí se odehrávají procesy, které jsou pro jejich psychické zdraví důležitější než to, co se jim odvíjí v mysli na vědomé úrovni.
Též našel první způsoby, jak tyto nevědomé obsahy z klientů dostat - automatické psaní, volné asociace, výklad snů, relaxované povídání na pohovce... Zkrátka objevil význam těch devíti desetin ledovce, které jsou skryty pod vrcholem vědomí.
Každý někdy onanoval
Je mylné považovat Freuda za revolucionáře rodinných vztahů. Občas šokoval výroky, jako že hysterický bývá i muž, a nejen žena, jak se tehdy myslelo, nebo otevřeně mluvil o onanii. Proslavil se jeho úvod přednášky: „Dámy a pánové, každý z nás někdy onanoval a kdo tvrdí, že ne, ten to dělá dosud.“
Nicméně jeho představa vztahů ve funkční rodině byla ke zklamání feministek vcelku konzervativně patriarchální, stejně jako jeho život. Měl šest dětí s jednou ženou, se kterou byl čtyři roky zasnouben, a oženil se ve třiceti.
I když dnes je ortodoxních psychoanalytiků jen hrstka, potěší, že to byl náš krajan, kdo otevřel dveře klinické psychologie dokořán. Škoda jen, že přes nesmírnou popularitu psychologie lidé stále moc nevědí, co od ní čekat. Je to takový paradox. Lidi si myslí, že nerozumějí fyzice, a přesto vcelku přesně odhadnou, co lze od fyzika očekávat. Do psychologie si troufá mluvit každý, a přesto se od psychologů očekávají naprosté nesmysly. Nevěříte?
Například když fyzik zakopne a spadne, tak mu lidé neříkají: „Co padáš? To jsi fyzik?!“ Správně předpokládají, že fyzik nemůže ovládat gravitaci. Od psychologa však čekají magické schopnosti: Když se třeba rozčílí, říkají: „Jak se můžeš nechat vytočit, vždyť jsi psycholog!“
Dávají tak jasně najevo, že i 150 let od narození Freuda vědí o psychologii ještě méně než o fyzice. Zkrátka si ještě asi počkáme, než na Freuda skutečně dojde.
