Kouříte? ptají se lékaři pacientů. V budoucnu se zřejmě budou vždy ptát i na to, zda kouřili otcové a dědečkové, a jestli rodiče jejich pacientů nezačali s kouřením ještě ve školních škamnách.
Výzkum britských vědců vedených Marcusem Pembreyem z londýnské Imperial College dokazuje, že životospráva otců má na zdraví potomků nezanedbatelný vliv.
Kouřící otec, tlustý syn
Pembrey prozkoumal data získaná dlouhodobým sledováním 14 tisíců britských žen a jejich rodin. Ženy byly do výzkumu zařazeny během těhotenství a následně byl u nich a jejich rodinných příslušníků sledován po 15 let životní styl, růst dětí a výskyt chorob.
Pembrey nalezl mezi otci dětí 5600 kuřáků. Většina z nich propadla kouření v 16 letech nebo ještě později. Někteří ale začali kouřit ještě před dovršením věku 11 let. Pembreyův tým zjistil, že synové „časných“ kuřáků mají výrazně silnější sklon k obezitě. U dcer tento jev kupodivu nepozorovali.
Výsledky na první pohled nedávají smysl. Kdyby toxické látky z cigaret poškozovaly dědičnou informaci kuřáků, pak by narušené geny dědili stejně často potomci obou pohlaví.
Pembrey však nabízí nečekané vysvětlení.
Podle něj působí některé látky z cigaret u malých hochů na dědičnou informaci spermií a mění na určitých místech její „obal“ složený z malých molekul vázaných přímo na písmena genetického kódu. Obalené geny jsou pak „líné“ a pracují na menší výkon.
Při tvorbě pohlavních buněk dochází u několika stovek genů k „obalování“ genů v závislosti na pohlaví. Jiné geny se „balí“ ve vajíčku a jiné ve spermii. Mnohé z těchto genů regulují metabolismus. Pokud jsou ve spermiích mladých kuřáků příslušné geny obaleny defektně, projeví se to až na potomcích. Například obezitou, jako ukázaly Pembreyho výsledky.
Strava matky rovná potomkům ocásek
Na aktivitu dědičné informace a následně i zdraví potomků má výrazný vliv i stravování rodičů. Zvláště nápadný je tento vliv u plodu, který se vyvíjí v těle matky.
Americký genetik Robert Waterland z Baylor College of Medicine v Houstonu to potvrdil při výzkumu genu axis myší, který musí být pro správnou funkci dostatečně „obalen“. Pokud gen nepracuje tak jak má, narůstá myším křivý ocásek s několika „kličkami“.
Křivý ocásek dědí potomci po matce. Myšky se však mohou uzdravit ještě během vývoje v těle matky, pokud březí samice dostává v krmivu kyselinu listovou.
Tento vitamin je bohatým zdrojem drobných molekul, jež buňky používají k „obalování“ genů. Buňky plodu přijímají z těla matky kyselinu listovou a „obalové“ molekuly a uvedou s jejich pomocí gen axis do normálního stavu.
Podobných informací o tzv. epigenetických změnách, jež neprobíhají „uvnitř“ DNA - tedy v pořadí písmen genetického kódu, ale na jejím povrchu změnou obalových molekul, je v poslední době k dispozici stále víc.
Vlivy vnějšího prostředí mohou „počmárat“ dědičnou informaci pohlavních buněk, a následně tak ovlivní vývoj příslušníků další generace. Stejně citlivé období představuje s ohledem na epigenetické změny období, kdy se plod vyvíjí v těle matky.
Výzkum britských vědců vedených Marcusem Pembreyem z londýnské Imperial College dokazuje, že životospráva otců má na zdraví potomků nezanedbatelný vliv.
Kouřící otec, tlustý syn
Pembrey prozkoumal data získaná dlouhodobým sledováním 14 tisíců britských žen a jejich rodin. Ženy byly do výzkumu zařazeny během těhotenství a následně byl u nich a jejich rodinných příslušníků sledován po 15 let životní styl, růst dětí a výskyt chorob.
Pembrey nalezl mezi otci dětí 5600 kuřáků. Většina z nich propadla kouření v 16 letech nebo ještě později. Někteří ale začali kouřit ještě před dovršením věku 11 let. Pembreyův tým zjistil, že synové „časných“ kuřáků mají výrazně silnější sklon k obezitě. U dcer tento jev kupodivu nepozorovali.
Výsledky na první pohled nedávají smysl. Kdyby toxické látky z cigaret poškozovaly dědičnou informaci kuřáků, pak by narušené geny dědili stejně často potomci obou pohlaví.
Pembrey však nabízí nečekané vysvětlení.
Podle něj působí některé látky z cigaret u malých hochů na dědičnou informaci spermií a mění na určitých místech její „obal“ složený z malých molekul vázaných přímo na písmena genetického kódu. Obalené geny jsou pak „líné“ a pracují na menší výkon.
Při tvorbě pohlavních buněk dochází u několika stovek genů k „obalování“ genů v závislosti na pohlaví. Jiné geny se „balí“ ve vajíčku a jiné ve spermii. Mnohé z těchto genů regulují metabolismus. Pokud jsou ve spermiích mladých kuřáků příslušné geny obaleny defektně, projeví se to až na potomcích. Například obezitou, jako ukázaly Pembreyho výsledky.
Strava matky rovná potomkům ocásek
Na aktivitu dědičné informace a následně i zdraví potomků má výrazný vliv i stravování rodičů. Zvláště nápadný je tento vliv u plodu, který se vyvíjí v těle matky.
Americký genetik Robert Waterland z Baylor College of Medicine v Houstonu to potvrdil při výzkumu genu axis myší, který musí být pro správnou funkci dostatečně „obalen“. Pokud gen nepracuje tak jak má, narůstá myším křivý ocásek s několika „kličkami“.
Křivý ocásek dědí potomci po matce. Myšky se však mohou uzdravit ještě během vývoje v těle matky, pokud březí samice dostává v krmivu kyselinu listovou.
Tento vitamin je bohatým zdrojem drobných molekul, jež buňky používají k „obalování“ genů. Buňky plodu přijímají z těla matky kyselinu listovou a „obalové“ molekuly a uvedou s jejich pomocí gen axis do normálního stavu.
Podobných informací o tzv. epigenetických změnách, jež neprobíhají „uvnitř“ DNA - tedy v pořadí písmen genetického kódu, ale na jejím povrchu změnou obalových molekul, je v poslední době k dispozici stále víc.
Vlivy vnějšího prostředí mohou „počmárat“ dědičnou informaci pohlavních buněk, a následně tak ovlivní vývoj příslušníků další generace. Stejně citlivé období představuje s ohledem na epigenetické změny období, kdy se plod vyvíjí v těle matky.
