Náš objev se jeví jako milník ve vývoji účinné léčby některých nádorů mozku, chválí svou práci Maria Castrová z Cedars-Sinai Medical Center v Los Angeles. Domnívá se, že má k „chlubivosti“ dobrý důvod: její tým připravil velmi nadějnou metodu léčby mozkových nádorů, tzv. glioblastomů. Maria Castrová pokračuje: „Metoda výrazně zvyšuje šanci přežití a navozuje dlouhodobou imunitu proti nádoru. Napravuje také škody napáchané nádorem.“
Glioblastom patří k nejčastějším nádorovým onemocněním mozku se smrtelnými následky. Oběti obvykle vzdorují glioblastomu šest měsíců až jeden rok. Nemocní mívají narušenou paměť a schopnost soustředění, trpí problémy s udržením rovnováhy. Rostoucí nádor poškozuje spoje mezi jednotlivými mozkovými nervovými buňkami a narušuje přenos nervových vzruchů.
Léčba je komplikovaná hned z několika důvodů. Glioblastom rychle roste a často je odhalen, až když v mozku dojde k vážnému poškození. Rakovinné buňky pronikají do okolí nádoru, a tak je nelze při operaci beze zbytku odstranit. Úspěch často nepřináší ani ozařování, protože buňky glioblastomu mu dokážou vzdorovat.
Při chemoterapii pronikají léky z krve do mozku jen s velkými obtížemi a i jim se nádor dokáže přizpůsobit. Imunitní systém nemá v mozku pro likvidaci rakovinných buněk k dispozici všechny potřebné zbraně.
Američtí lékaři z Cedars-Sinai Medical Center publikovali v lékařském časopise Molecular Therapy nový typ genové léčby, který slibuje zásadní obrat. Použili při ní laboratorní potkany trpící nádorem mozku, který se nápadně podobá lidskému glioblastomu. Dokonce u zvířat vyvolává i podobné změny chování. I potkani mají problémy s rovnováhou.
Nemocná zvířata dostala dávku viru upraveného metodami genového inženýrství. Genetici zbavili virus nebezpečných úseků jeho vlastní dědičné informace a nahradili ji dvojicí pečlivě vybraných genů. Virus působí jako trojský kůň. Přenese geny do nádorových buněk v mozku a zajistí, aby se podle nich vyráběly příslušné bílkoviny. První z nich je bílkovina, která umí z neškodného léku vyrábět prudký toxin. Když byl potkanům podán lék, procházel většinou buněk jejich těla bez nejmenších následků. Výjimku tvořily nádorové buňky, které si osvojily gen propašovaný upraveným virem. Tyto buňky proměnily lék na toxin a samy sebe otrávily.
Masový zánik buněk po sobě ovšem zanechává v mozku „nepořádek“. K jeho úklidu posloužil druhý gen. Nádor podle něj vyrábí bílkovinu, která do mozku láká buňky imunitního systému. Ty pak zbytky odumřelých nádorových buněk pohltí a mozek vyčistí.
Zdaleka nejde jen o „úklid“. Buňky imunitní obrany, které zhltly nádorovou drť, představily typické znaky rakovinných buněk dalším složkám imunitního systému a ty se pustily do boje s nádorovými buňkami, jež první atak léčby přežily. Schopnost imunitní obrany útočit na nádor přetrvává velmi dlouho.
Vedoucí výzkumného týmu Maria Castrová si na novém postupu genové léčby nejvíce cení toho, že kromě ničení nádoru uvádí mozek do původního stavu. V pokusu zabil nádor všechny neléčené potkany. Z léčených zvířat přežilo 70 procent. Navíc se léčeným potkanům vracel cit pro rovnováhu. To dokazuje, že se jejich mozek uzdravoval.
Výsledky jsou natolik slibné, že lékaři z Cedars-Sinai Medical Center plánují první klinické zkoušky na lidských pacientech. Předpokládají, že genová terapie bude doprovodnou léčbou současných léčebných postupů založených na neurochirurgických zákrocích, ozařování a chemoterapii.
