Kdo si vzpomíná na začátky internetu, dobře ví, že internet se v žádném případě nerovná web. Zvlášť se tehdy používaly různé aplikační protokoly: v jednom okně vám například běželo FTP pro přenos v souborů, v dalším IRC pro chatování s přáteli a mnozí dodnes používají samostatný poštovní klient pro přístup k mailu prostřednictvím POP3 nebo IMAP.
Jak šel ale čas, všechny tyto služby se začaly pomalu stěhovat po křídla protokolu HTTP, z uživatelského hlediska na web – s jeho pomocí dnes zvládnete chatovat i vyřizovat poštu, dokonce i editovat on-line dokumenty, a tak se zdá, že jediný program, který bude v budoucnu potřeba, je browser.
Taková síla webu mnohé svádí k tomu, aby se jej pokoušeli nějakým způsobem vylepšit – jen si vzpomeňte, kolik se toho napsalo o tzv. Webu 2.0 (někdy i 3.0), bez toho, aby někdo přišel se smysluplnou a fungující definicí. Splasknutí „dvojkové“ bubliny sice nebylo tak velké, jako když explodoval „dotcomový“ balón, ale i tak to byla pořádná rána, kterou ustály jen ti, co rychle předělali své „2.0 projekty“ na sociální sítě.
Jako by to všem nepřineslo dostatečné ponaučení, přímo před našima očima se nafukuje další bublina, tentokráte s názvem sémantický web. O co jde? Ve stručnosti o takový web, který bude krom normálního obsahu naplněn navíc i metainformacemi, které dovedou speciální vyhledávače (např. v poslední době hojně zmiňovaný Wolfram Alpha) indexovat a pak v nich vyhledávat podle frází položených v přirozeném jazyce.
Zní to naprosto fantasticky. Už se nebudeme muset trápit s Googlem, vymýšlením klíčových slov a rozlišováním relevantních výsledků – to vše za nás udělá sám prohlížeč, kterého se bude stačit například zeptat: „Kde mají na dálnici D1 nejlevnější benzín?“ anebo „Bude dnes v Brně pršet?“.
Problém není ani tak v tom, že by stroj nebyl schopen myslet a pochopit naše dotazy – při správném naplnění metadaty to funguje opravdu dobře. Avšak zde leží hlavní kámen úrazu: nikdy nedonutíte všechny uživatele, aby tak dělali. Sématický vyhledávač se tak ujme maximálně na uzavřených webech – kupříkladu jeho propojení s Wikipedií by bylo opravdu zajímavé.
V globálním měřítku se však nic takového nejspíše nestane a Google může klidně dál spát. Bublina sémantického webu totiž splaskává dřív, než se stačí pořádně nafouknout.
