Glosa: Diktát výkonu

Víte, kolik energie spotřebuje váš počítač? Tuto anketu nedávno pořádal jeden český server se zaměřením na počítače a přestože jeho čtenáři patří k těm spíše techničtěji vzdělaným, většina tuto informaci nevěděla vůbec nebo v hrubých obrysech. Na druhou stranu by vám zcela jistě každý s naprostou přesností řekl, co za procesor pohání jeho počítač, kolik v něm má paměti, jak velký harddisk atd. V této oblasti je zkrátka vše podřízeno snaze o výkon. Informace o něm se velice dobře vyjímá na propagačních letácích a v reklamách. Lidé sice nejsou říct, v čem bude jejich práce lepší nebo rychlejší, když si namísto 2,6 GHz procesoru pořídí ten „třígigový“, ale protože to dobře vypadá, rádi si připlatí.

A to nejenom v okamžiku, kdy si počítač odnášejí z prodejny, ale za každou minutu, kdy bude v provozu. Spotřeby i běžných domácích sestav jdou do stovek wattů, což je při dlouhodobém nebo dokonce nepřetržitém provozu nezanedbatelné číslo.

Nabízí se analogie s automobilovým průmyslem. Po druhé světové válce, kdy si vyschnutí zásob ropy dokázali představit jen spisovatelé vědecko-fantastické literatury, si se spotřebou aut nikdo hlavu nelámal. Šlo jen o pohodlí a rychlost, případné problémy s dojezdem se vyřešili ještě větší palivovou nádrží. Ale až utahování šroubů (či spíše kohoutů) ze strany producentů ropy v 70. letech ukázalo, že spotřeba automobilu je jednou z jeho klíčových vlastností. A to nejenom z zájmu samotného uživatele, ale hlavně životního prostředí.

Počítače takovýto vývoj nejspíše ještě čeká. Jisté pozitivní náznaky ukazuje segment notebooků, kde je spotřeba energie a tím i výdrž na baterie jednou z klíčových veličin. Přesto se jí však většina výrobců snaží řešit „z té druhé strany“, tedy navyšováním kapacity baterií, než hledáním míst, kde by se dalo ušetřit. A tak asi nikoho nepřekvapí občasné kuriózní zprávy o uživatelích přenosných počítačů, kteří si v zápalu práce popálili tu část těla, na níž měli notebook položen.

U stolních sestav však nikdo takovéto problémy neřeší – kolečka elektroměrů se tak vesele otáčejí dál a dál a manažeři elektrárenských a distribučních společností si zcela jistě mnou ruce při pomyšlení na další prémie.

Na počítače, které by se halasně propagovaly nikoli gigahertzy a gigabajty, ale úžasně nízkou spotřebou, si nejspíš ještě budeme muset počkat. Zatím však můžeme přemýšlet, zda-li tak vysoký výkon potřebujeme vždy a všude. Zejména to platí pro firemní sektor, kde se často kupují počítače ve velkých sériích, bez ohledu na to, jestli na nich poběží náročné výpočetní aplikace, nebo jenom Excel a Solitare.