Sucho bývá pohromou pro vše živé. V ohrožení se ocitají i stromy. Nejnovější výzkumy odhalily, že dřevinám nabízejí záchrannou síť houby. Bez jejich pomoci strom nezakoření, a pokud už se mu to povede, má jen malé šance na přežití.
Vědci objevili na Twitteru nový bizarní druh houby |
Pro stromy nejsou důležité plodnice, po nichž pasou v lesích houbaři. Oporu jim skýtá hustá podzemní síť houbových vláken označovaná jako mycelium. Houbová vlákna se propojují s kořenovým systémem rostlin ve spojeneckém svazku známém jako mykorhiza. Houby získávají prostřednictvím mykorhizy organické látky, které rostliny syntetizovaly s využitím fotosyntézy. Na oplátku putuje z houby do kořenů rostlin voda a minerální látky, např. fosfor, dusík nebo zinek.
Partnerství hub a rostlin nabírá dvě základní podoby. V půdě tropických lesů, polí a luk žijí houby, jejichž vlákna prorůstají až do nitra buněk kořenů a větví se v nich do keříčkovitých útvarů. Tato tzv. arbuskulární mykorhiza je nejčastější a vyskytuje se u osmdesáti procent suchozemské flóry. Těží z ní i důležité zemědělské plodiny, jako jsou obilniny. Asi dva tisíce rostlinných druhů vstupují do mykorhizy s houbami, jejichž vlákna obalují kořeny hustou sítí, pronikají mezi kořenové buňky, ale nenoří se do jejich nitra. Z výhod této tzv. ektomykorhizy těží mnoho stromů našich lesů. Mezi houbami žijícími v takovém „povrchním“ svazku s lesními velikány najdeme třeba hřiby nebo muchomůrky.
Výpomoc přes podzemní síť
Dlouhodobé sucho a vysoké teploty nedeptají pouze vegetaci na zemském povrchu. Tvrdě postihují také houby skryté v podzemí. Ke změnám vegetace často dochází až v důsledku podstatně nenápadnějších zvratů postihujících podzemní síť mykorhizních hub. Těm sucho a vyšší teploty nesvědčí. Vyklízejí proto pozice odolnějším „plevelným“ druhům hub, které neplýtvají energií na budování husté podzemní sítě vláken. Předivo mycelia v lesní půdě řídne, což má pro stromy fatální následky.
Jak stvořily svět? Houby pro zdraví i místo plastů |
Houby nejsou jen „partnery“ stromů, ale zprostředkovávají jim vzájemné spojení. Jejich vlákna propojují kořenové systémy různých stromů a dovolují jim, aby se vzájemně podporovaly. Houbovými vlákny posílají vzrostlé stromy živiny malým semenáčkům a pomáhají jim zvládnout úskalí počátečních fází vývoje. V přítmí lesa se klíčícímu stromku nedostává světla, a nemůže si proto fotosyntézou vyrobit organické látky potřebné k růstu. Přes houbovou síť mu je poskytnou vzrostlé stromy, jejichž koruny mají světla dostatek. Podobně dostávají malé semenáčky od vzrostlých stromů přes mycelium až polovinu potřebné vody.
Živiny a voda proudí i mezi stromy náležejícími k odlišným druhům. Dobře je prozkoumán pakt, jaký v kanadských lesích uzavírá jehličnatá douglaska tisolistá s listnatou břízou papírovitou. Semenáčky douglasek dostávají přes houbová vlákna od vzrostlých bříz významnou „potravinovou pomoc“. Bříza dokonce zohledňuje individuální potřeby jednotlivých semenáčků douglasky. Stromkům klíčícím ve stínu posílá až o dvě třetiny vydatnější porce živin než šťastnějším douglaskám rostoucím v příhodnějších podmínkách.
