Čtvrtek 18. dubna 2024, svátek má Valérie
130 let

Lidovky.cz

Hudba zvyšovala šanci na přežití

Věda

  12:43
PRAHA - Zpěv a muzicírování posiluje spolupráci ve skupině, tvrdí mnozí vědci. Pokud tedy naši předkové upevňovali vzájemné vztahy hudbou, byli zřejmě úspěšnější než ostatní.

Tanec - ilustrační foto.

Spektrum existujících hudebních žánrů je nepřeberné. Od jednoduchých nápěvů přírodních národů po Beethovenovy symfonie, od ukolébavky po uši trhající rockový „nářez“. Hudba je nedílnou součástí našeho života. Proč se vyvinula a k čemu je nám vlastně dobrá?

Vědci s gumovými hadicemi
Dlouho byla hudba považována za jakousi variantu řeči. Teprve nedávno se ukázalo, že náš mozek má pro hudbu vyvinuté specializované „moduly“. Hudbu vnímáme kůrou pravé mozkové polokoule, zatímco řeč zpracováváme přednostně levou polovinou mozku.

Melodie hrají v našem organismu na struny těch nejzákladnějších instinktů. Když nám při vrcholném hudebním zážitku „běhá mráz po zádech“, aktivují se v mozku centra, která zprostředkovávají uspokojení z mnohem přízemnějších činností - z jídla a sexu.

Na jednom velkém mezinárodním kongresu o vlivu hudby a řeči na evoluci člověka demonstroval jihoafrický hudební pedagog Pedro Espi-Sanchis účinky hudby zajímavým experimentem.

Připravil různě dlouhé kusy gumové hadice a rozdal je pětadvaceti vědcům. Ti chodili do kolečka a neměli přitom za úkol nic jiného, než foukat do hadice a vyluzovat tón, na který byl tento primitivní hudební nástroj svou délkou „naladěn“.

„Každý pískejte podle vlastního vkusu. V žádném případě se nesnažte napodobovat to, co slyšíte od druhých,“ vyzval Espi-Sanchis účastníky pokusu. Zpočátku se z hloučku linuly jen disharmonické zvuky, ale po několika minutách se tato „kočičárna“ proměnila na jednotnou příjemnou melodii. Vědci se pohupovali v jejím rytmu a spontánně si podupávali.

Navzdory podobným důkazům o schopnosti hudby vytvářet vazby mezi lidmi a koordinovat jejich činnost ji někteří badatelé považují za „sluchový zákusek“, který neměl pro vývoj člověka zásadnější význam. Řada odborníků je opačného názoru. Mají však velké potíže s tím, aby své domněnky podložili věrohodnými důkazy.

„Věřím, že člověk má hudbu ve svých genech. Ale víra není věda. Potřebujeme mnohem více důkazů,“ říká například belgická neuropsycholožka Isabelle Peretzová působící v Kanadě na University of Montreal.

Celý článek si přečtěte v sobotních Lidových novinách.

Autor: