Tropické bouře zvedají na moři překvapivě vysoké vlny. V roce 2004 se přehnal nad Karibikem Hurikán Ivan, který udeřil na pobřeží Floridy a Alabamy. Vrcholky největších vln se při něm tyčily do výšky 40 metrů, jak potvrzují informace týmu oceánologů pod vedením Williama Teaguea v časopise Geophysical Letters.
Přitom vlna tsunami, která v -témže roce zdevastovala rozsáhlé oblasti na pobřeží Indického oceánu, dosahovala výšky „jen“ 18 metrů. Ale hurikány neumí dělat jenom vysoké vlny, dokáží tvořit i vlny zabijáky.
William Teague a jeho kolegové došli k závěru, že tropické bouře v minulosti „odpálily“ v Karibiku tsunami, které byly s katastrofální vlnou z konce roku 2004 bezmála srovnatelné.
| Vlna, která nikdy nemohla vzniknout |
| Po slabém zemětřesení ze 17. července 1998 udeřila na novoguinejské pobřeží 20 metrů vysoká vlna tsunami. Zničila tři vesnice a zabila 2100 lidí. Na 25 kilometrů dlouhém písečném pruhu oddělujícím lagunu Sissano od Pacifiku jí neodolala jediná stavba. Oceánologové tomu nechtěli uvěřit: všechny zkušenosti nasvědčovaly tomu, že slabé zemětřesení nemůže spustit tak velkou vlnu. Až několikaletý výzkum usvědčil ze vzniku tsunami zemětřesením spuštěný sesuv podmořských usazenin v místě vzdáleném 25 kilometrů od pobřeží. V roce 1999 upozornili britští geologové na možnost sesuvu podmořských sedimentů po sopečném výbuchu na kanárském ostrově La Palma. Ten by mohl vzedmout až 50 metrů vysokou vlnu devastující Karibik a pobřeží USA. Řada odborníků teorii zpochybňovala. Ale bahamský objev stop po dvacetimetrové tsunami, patrně vyvolané sesuvem v moři u kanárského ostrova El Hiero, dokazuje, že riziko tu je. Sesuv byl tak rychlý, že teplo vzniklé třením sesouvajících se hornin stačilo k jejich tavení. |
Bouře navršila na sondy ukotvené na mořském dně asi třiceticentimetrový nános bahna a písku. O prudkosti této podmořské písečně-bahenní „bouře“ svědčí, že jí neodolala kovová schránka jedné ze sond. Usazeniny ji úplně ucpaly.
Hurikán Ivan zvedl 100 milionů kubických metrů písčitých usazenin, přenesl je na mělčiny poblíž ústí řeky Mississippi do Mexického zálivu a navršil tam gigantickou podmořskou „dunu“.
Ročně se proženou tropickým pásem desítky podobných bouří. Pokud by přešly nad nestabilní „dunou“ vytvořenou předchozími hurikány, můžou vyvolat její kolaps. Lavina podmořských usazenin je pak s to zvednout tsunami. Podmořská bahenní lavina s váhou až moha milionů tun se může podle simulací rozjet i po překvapivě mírném svahu se sklonem pouhých dvou stupňů.
„Naštěstí se to nestává často,“ říká William Teague. „Pokud by k tomu však došlo, byly by následky horší než po hurikánu Katrina. Velké škody by vznikly také na plošinách pro těžbu ropy a zemního plynu v pobřežních vodách.“
Při geologickém průzkumu pobřeží Mexického zálivu odhalil Teagueův tým stopy po podmořském sesuvu, který vyvrhl na pobřeží bezmála osmimetrovou tsunami. V ještě dávnější minulosti zvedl sesuv na mořském dně poblíž mississippské delty tsunami přinejmenším dvakrát mohutnější síly.
Protože oblast Mexického zálivu není seismicky aktivní, nestojí za sesuvy otřesy mořského dna. Hlavními podezřelými z „odpálení“ sesuvů jsou právě hurikány.
Oceánologové znovu ubezpečují, že jde o jev velmi řídký. Ale nebezpečí nechtějí bagatelizovat: „Nelze vyloučit, že by se něco podobného mohlo opakovat,“ připouští Teague.
