Hvězda, která chce být unikát

Družice Swift na oběžné dráze Země je základním přístrojem pro sledování mohutných svazků záření z vesmíru, tzv. gamma záblesků. Zachytí jich několik týdně, a tak ten, který k Zemi směřoval ze souhvězdí Lištičky a který detektorů družice dosáhl 10. června loňského roku, nepředstavoval na první pohled nic zvláštního.

Jako obvykle se spustila automatizovaná mašinerie detekce gamma záblesků. Po přibližně 20 sekundách od zachycení záblesku Swiftem se do místa zdroje signálu zaměřil pozemský teleskop Walter v Jižní Africe.

Jeho pozorování brzy ukázalo, že objekt bude svou povahou výjimečný. Na rozdíl od běžných záblesků, jejichž délka se pohybuje v řádech sekund, signál od Lištiček, který dostal katalogové číslo J195509+261406, nechtěl uhasnout. Astronomové zaznamenali brzy po záblesku gamma několik viditelných záblesků, a tak se neobvyklý objekt stal terčem dalších pozorovatelů. A rozhodně to nebyla monotónní pozorování. Většinu doby bylo možno na místě sledovat jenom jakousi slabou hvězdu, která byla současnými přístroji jen stěží zachytitelná. Avšak objekt nepravidelně vysílal silné záblesky světla. Například jednou se během čtyř sekund jeho jasnost zvýšila 200krát. Většina světelných záblesků trvala méně než dvě minuty, některé ale byly kratší jedné minuty. Jejich intenzita postupně slábla a poslední zachytitelný záblesk zaznamenaly teleskopy 11 dní po objevení objektu sondou Swift.

Energie těchto zjasnění byla tak veliká, že patrně nemůže pocházet z běžných pochodů v hvězdě. A protože podobný jev vědci nikdy předtím nepozorovali, museli se poohlédnout po nějakém „netradičním“ vysvětlení.

Ve včerejším vydání časopisu Nature svou teorii založenou na interpretaci záznamů představil mezinárodní tým vedený španělským astronomem Javierem Castro-Tiradem z Andaluského astronomického ústavu v Granadě. V týmu jsou i čtyři Češi: Martin Jelínek a Petr Kubánek, také z Andaluského ústavu, Stanislav Vítek z Elektrotechnické fakulty ČVUT a René Hudec z Astronomického ústavu AV ČR. Možných vysvětlení se nabízela celá řada, tým publikující v Nature ale za pravděpodobného původce záblesků označuje jistý exotický typ neutronové hvězdy. To jsou objekty vzniklé zhroucením velmi hmotných hvězd.

Všechny tyto objekty se laikovi mohou zdát dosti podobné: mají rozměr jen několik kilometrů a jsou tvořeny extrémně hustou hmotou. Ale i tento druh vesmírných těles mé své více nebo méně vzácné poddruhy. Mezi ně patří podle vědců i hlavní podezřelý v případu J195509+261406.

Konkrétně se patrně jedná o tzv. magnetar, tedy neutronovou hvězdu s velmi silným magnetickým polem. Tyto velmi vzácné objekty, kterých bylo zatím pozorováno jenom 15, se rychle otáčejí kolem své osy, v některých případech až 60krát za sekundu. Mohou vysílat gamma záblesky, které vznikají při praskání kůry hvězdy. Při jediném takovém vzplanutí se uvolní stejná energie, jakou vydá naše Slunce během deseti tisíc let.
 
Jiným způsobem přiblížil sílu magnetaru v rozhovoru pro časopis Nature astrofyzik Alexander Stefanescu z ústavu Maxe Plancka v Drážďanech na poněkud morbidních příkladu (ale ty se patrně nejlépe pamatují): „Magnetické pole této hvězdy by na vzdálenost MěsícZemě dokázalo vymazat kreditní karty a na 1000 kilometrů by člověku strhalo maso z těla.“

Vysvětlení záhadného záblesku jako magnetaru má jednu nevýhodu: je zcela ojedinělé. Astronomové podobný jev nikdy nepozorovali. Běžné magnetary záření ve viditelném spektru nevysílají. Proto vědecká opatrnost zatím velí trochu vyčkat: „Chtěla bych vidět ještě jeden příklad, než to přijmu,“ řekla Nature astrofyzička Chryssa Kouveliotou z NASA.