V odborném časopise Hydrogeology Journal vyšla studie vědců z Přírodovědecké fakulty UK a České geologické služby o faktorech ovlivňujících koncentraci dusičnanů v podzemní vodě na soutoku Labe a Jizery, která slouží jako důležitý vodní zdroj pro Prahu a Středočeský kraj.
Pitná voda v Praze pochází jednak ze známého vodního zdroje Želivka u Zruče nad Sázavou a jednak z tzv. Středočeské vodárenské soustavy v oblasti Dolního Pojizeří. Káranská vodárna, která tuto soustavu spravuje, dodává do Prahy zhruba třetinu veškeré pitné vody. Využívá se zde systému břehové a umělé infiltrace: voda se samovolně čistí ve štěrkopíscích, kam se vsakuje buď přirozeně z koryta Jizery nebo uměle skrze vsakovací nádrže s písčitým dnem. V obou případech je voda následně čerpána a doupravena ve vodárně.
Tento systém břehové a umělé infiltrace v Káraném s téměř 500 studnami, rozmístěnými po pravidelných intervalech na 22 km březích Jizery, představuje jedinečnou polní laboratoř, kde lze na základě 80 let nepřetržitého monitorování dusičnanů studovat nepříznivé účinky intenzivního zemědělství na podzemní vody.
V době před používáním chemických hnojiv (1938–1940) byla ve štěrkopískových sedimentech koncentrace dusičnanů 15–20 mg/l. V současné době intenzivního zemědělství stoupla průměrná koncentrace ve stejných vrtech až na 104 mg/l. Tato koncentrace se ale v čase mění, protože do zkoumaných vrtů teče jak voda infiltrovaná z řeky Jizery s nízkými koncentracemi dusičnanů, tak i voda dusičnany silně znečištěná (až 250 mg/l) pocházejícího ze širšího okolí řeky. V suchých obdobích převažuje voda říční a koncentrace dusičnanů v jímacích vrtech klesají, zatímco ve srážkově bohatých letech koncentrace dusičnanů rostou kvůli vsaku z místních polí. Aby bylo možné jímanou vodu použít k pitným účelům, je nutné ji ředit vodou s nízkým obsahem dusičnanů z jiných zdrojů, např. právě z břehové nebo umělé infiltrace.
Nejnižší obsah dusičnanů je v těch částech jímacích řadů, kde je podíl říční vody vysoký, například v blízkosti míst umělé infiltrace a nad jezy na řece. Nebo v oblastech, kde jsou štěrkopísky částečně napájeny podzemní vodou z hlubších zón křídových pískovcových kolektorů, kde díky přítomnosti minerálu pyritu a organické hmoty dochází k přeměně dusičnanů na neškodný dusík.
Na části studovaného území (v okolí obcí Sojovice a Skorkov) se dá pozorovat zvýšení koncentrace dusičnanů v podzemní vodě odrážející dvě období nárůstu používání hnojiv v zemědělství, a to v 60. a v 90. letech minulého století. V 90. letech totiž došlo oproti období 1970 až 1990 k dalšímu nárůstu používání chemických hnojiv, a to zhruba o dvojnásobek a koncentrace na několika místech nadále rostou.
Výskyt dusičnanů v podzemní vodě je prokazatelně důsledkem velmi intenzivního zemědělství a alespoň v některých místech jednoznačně stoupají. Aby klesl jejich extrémně vysoký obsah, je tak naléhavě nutné snížit množství používaných dusíkatých hnojiv.
