Norští a francouzští vědci pátrali po původu bylin a keřů na Špicberkách. Souostroví daleko za polárním kruhem bylo v ledových dobách pokryto mocnými ledovci. Tamější flóra neměla šanci přežít. V meziledových dobách se rostliny pokusily o návrat, aby byly vzápětí opět udušeny ledovou masou. Naposledy bylo špicberské rostlinstvo „vymazáno“ ledovcem před 10 000 lety. Dnes tu opět roste pestré společenstvo rostlin. Odkud se vzalo?
Genetické analýzy rostlin z Grónska, Sibiře, Skandinávie a také Špicberků prokázaly, že ostrovní flóra nemá jednotný původ. Plovoucí ledové kry, vítr, mořské proudy, zvířata i ptáci přinášeli k ostrovům semena z nejrůznějších koutů světa. Kupodivu největším dílem přispěly sibiřské lokality vzdálené více než 1000 kilometrů. Velkou roli v tom hrají mohutné toky sibiřských řek. Jejich proud strhává břehy i s vegetací a tu unáší k oceánu.
Po době ledové se rostliny nepřistěhovaly na Špicberky jen jednou, ale hned několikrát. Některé druhy provedly invazi na souostroví bezmála čtyřicetkrát. Vzdálenost nehraje velkou roli. Mnohem závažnější faktor představuje teplota. Z grónských, sibiřských a skandinávských rostlin, odolných proti tuhým mrazům, se na Špicberky uchytilo plných 85 %. Z choulostivějších druhů uspěla asi polovina. Výsledky inventury špicberského rostlinstva, kterou provedl tým vedený norskou botaničkou Inger Greve Alsosovou z university v Oslo, zveřejnil vědecký týdeník Science.
Celý článek najdete v dnešních Lidových novinách.
Genetické analýzy rostlin z Grónska, Sibiře, Skandinávie a také Špicberků prokázaly, že ostrovní flóra nemá jednotný původ. Plovoucí ledové kry, vítr, mořské proudy, zvířata i ptáci přinášeli k ostrovům semena z nejrůznějších koutů světa. Kupodivu největším dílem přispěly sibiřské lokality vzdálené více než 1000 kilometrů. Velkou roli v tom hrají mohutné toky sibiřských řek. Jejich proud strhává břehy i s vegetací a tu unáší k oceánu.
Po době ledové se rostliny nepřistěhovaly na Špicberky jen jednou, ale hned několikrát. Některé druhy provedly invazi na souostroví bezmála čtyřicetkrát. Vzdálenost nehraje velkou roli. Mnohem závažnější faktor představuje teplota. Z grónských, sibiřských a skandinávských rostlin, odolných proti tuhým mrazům, se na Špicberky uchytilo plných 85 %. Z choulostivějších druhů uspěla asi polovina. Výsledky inventury špicberského rostlinstva, kterou provedl tým vedený norskou botaničkou Inger Greve Alsosovou z university v Oslo, zveřejnil vědecký týdeník Science.
Celý článek najdete v dnešních Lidových novinách.
