Český stát nařizuje rodičům, aby děti plnily školní docházku, ovšem už neřeší, jak to mají dělat, když žijí v zahraničí. O situaci českých škol v zahraničí se budou dnes a zítra radit jejich zástupci z celé Evropy.
Slavíková brzy pochopila, že bude muset učit děti sama. Navíc zjistila, že podobné starosti mají i další Češky v Paříži, a založila v roce 2003 první Českou školu bez hranic (ČŠBH). Nyní má síť devět škol v Evropě a v Americe. Od září by se mělo připojit dalších šest.
ČEŠTINA V CIZINĚ
|
Naštěstí mě v začátcích podpořil tehdejší ředitel Českého centra Paříž Michael Wellner-Pospíšil. Poskytl prostory, kde se vyučuje dodnes. Začínali jsme s pár žáky a teď už jich máme okolo šedesáti, od předškolních až po páťáky," vzpomíná čtyřiačtyřicetiletá lékařka.
Počáteční nadšení vystřídaly praktické problémy. Slavíková potřebovala materiály pro výuku dětí z bilingvního prostředí. Žádné neobjevila, a proto je musela spolu s kolegy vytvořit sama. Metodiku posoudil Výzkumný ústav pedagogický, který potvrdil, že je v souladu s ministerským Rámcovým vzdělávacím programem.
Ovšem tím potíže nekončily. "Ministerstvo školství si s námi neví rady, jsme pro ně nadšenci, kteří něco aktivně dělají pro děti v zahraničí. Jenže jim příliš nezapadáme do tabulek a přitom bych očekávala, že právě oni nám pomůžou.
Nároky na rodiče jsou dost vysoké. Musí dítě vyučovat češtinu v rozsahu prvního i druhého stupně. Každé dítě by mělo složit na konci školního roku rozdílové zkoušky na tzv. kmenové škole v Česku, kvůli tomu je třeba minimálně jednou za rok přijet nebo zaplatit učiteli, aby vycestoval ven," vypočítává Slavíková.
Nyní fungují školy bez hranic na dobrovolnické bázi, dostávají ale příspěvek od ministerstva školství a zahraničí. Podle Jindřicha Fryče z prvně jmenovaného úřadu je schválena podpora škol až do roku 2015.
"Na jejich vybavení bylo vyčleněno 700 tisíc korun, na jednu Českou školu bez hranic je limit 40 tisíc korun," vysvětluje. Ani to ale není zcela bez problémů. "Jedním z nich je to, že zakoupené pomůcky zůstávají v majetku českého státu a jsou nám pouze svěřovány," uvádí příklad Slavíková-Boucher.
Podle Stanislava Kázeckého z ministerstva zahraničních věcí je činnost škol bez hranic aktivitou, kterou chtějí v budoucnu podporovat. "Letos jsme schválili novou koncepci, která řeší situaci Čechů, kteří odešli do zahraničí po roce 1989.
Tito Češi už nemají tak silnou potřebu udržovat češtinu v rodině, právě proto oceňuji činnost ČŠBH, která pomáhá udržovat kontakt s českým prostředím. Poskytujeme jim prostor na zastupitelských úřadech a v Českých centrech.
V rozpočtu máme 15 milionů korun pro krajanské spolky v zahraničí. Každý spolek si může požádat o podporu do konce srpna," říká Kázecký.
Podle Slavíkové však stále nejsou podmínky ideální. Ministerstvo školství bude sice na podzim jednat o zrušení rozdílových zkoušek, ale to není cílem, kterého by chtěly české školy dosáhnout.
"Zrušení zkoušek problém zahraniční výuky češtiny nevyřeší. Ztratí se tím totiž motivace rodičů. Naším cílem je, aby nás ministerstvo uznalo jako oficiální vzdělávací instituci. Svoji kvalitu můžeme doložit a samozřejmě se nebráníme ani tomu, aby ji ministerstvo kontrolovalo," uzavírá Slavíková.
