| H5N1 ruská zima neodradila |
|
Virus ptačí chřipky H5N1, objevený už na pěti místech v okolí Moskvy, je potenciálně nebezpečný pro člověka. Oznámila to včera ruská veterinární služba. Podle ruských odborníků patří k nejnebezpečnější „asijské“ skupině. Všechny případy úhynu drůbeže ve vsích okolo ruské metropole jsou spojeny s oblíbeným moskevským tržištěm, kde se prodávala živá drůbež. Tržiště už bylo uzavřeno, všechna drůbež z nakažených malých chovů byla vybita a veterináři začali s očkováním slepic ve velkochovech. „V současné době jsou tři možné zdroje průniku viru na ruské území. Jde o Kavkaz, Balkán a asijské země,“ řekl agentuře ITAR-TASS šéf veterinárního oddělení ruské agentury pro dohled nad zemědělstvím Nikolaj Vlasov. Právě asijský typ chřipky je pro lidi nejnebezpečnější, od roku 2003 má tato nákaza na svědomí smrt nejméně 167 obětí. Ruské ministerstvo pro mimořádné situace uvedlo, že v 86 ruských oblastech bylo očkováno více než 94 milionů kusů domácí drůbeže. |
V krvi nám proto kolují protilátky, které se na virovou molekulu N1 vážou. Bohužel, tyto protilátky nestačí k úplnému zneškodnění viru. Platí to jak o viru H1N1, tak i o jeho ptačím „bratranci“ H5N1.
Pro spolehlivou likvidaci chřipkového viru jsou rozhodující protilátky proti druhé povrchové bílkovině zvané hemaglutinin. A v té se běžné chřipkové viry a viry ptačí chřipky liší. Lidský virus má hemaglutinin H1 a ptačí virus je obdařen hemaglutininem H5.
Přesto není jedno, kolik protilátek proti neuraminidáze v těle máme. Dokazují to pokusy, při kterých vědci vedení Richardem Webbym očkovali laboratorní myši neuraminidázou N1 z běžného chřipkového viru H1N1 a následně zvířata vystavili smrtícímu viru „ptačí chřipky“.
Očkované myši se dokázaly s nákazou poprat o poznání lépe než ty, které se s neuraminidázou N1 nikdy nestřetly. Zatímco neočkované myši ptačí chřipce bez výjimky podlehly, z očkovaných přežila plná polovina. Také průběh choroby byl u očkovaných myší mírnější. Výsledky zveřejnil lékařský časopis PLoS Medicine.
Viry H1N1 jsou běžnou součástí vakcín, kterými se můžeme dát očkovat proti sezonní chřipce. Mnozí z nás mají proto v krvi podobné protilátky, jaké dokázaly myši obrnit proti viru H5N1. Webby testoval protilátky několika desítek dobrovolníků. Zjistil že zhruba každému pátému kolují v krvi protilátky proti neuraminidáze N1, jež viru ptačí chřipky nesvědčí.
Richard Webby se domnívá, že opakované infekce a nebo očkování virem H1N1 může některé lidi alespoň částečně obrnit proti ataku ptačí chřipky. V žádném případě však nejde o stejně spolehlivou ochranu, jakou by poskytla vakcína cílená přímo na virus H5N1.
Přední odbornice na vakcíny proti chřipce Kanta Subbaraová z National Institute of Allergy and Infectious Diseases v americké Bethesdě varuje v komentáři k Webbyho studii před přehnaným optimismem. Poukazuje na fakt, že u vakcín proti chřipce je hodnocena přednostně jejich schopnost navodit tvorbu protilátek proti hemaglutininům.
Odezva těla na vakcínu v podobě produkce protilátek proti neuraminidáze není zevrubněji sledována. Nevíme, jaké množství těchto protilátek lidé po nákaze či očkování mají a už vůbec netušíme, nakolik je ochrání před ptačí chřipkou. „Je vysoce pravděpodobné, že nějakou ochranu přeci jen skýtají, ale nevíme, jak silnou,“ říká Subbaraová.
