Kde jsou ty časy, kdy planet bývalo jako šafránu. Objev těch několika prvních byl bedlivě sledován médii. Teď už jenom málokdo ví, že astronomové nedávno dosáhli milníku v podobě poznání více než 200 planet mimo sluneční soustavu. Žádná z nich nemůže podporovat život, jak ho známe.
Velká část z nich spadá do hmotnostní kategorie Jupitera nebo má alespoň několikanásobnou hmotnost Země. Výjimku z tohoto pravidla tvoří planety v blízkosti pulsarů, zhroucených hvězd. Ty jsou velmi malé, ale patrně jde o kamenná jádra plynných obrů, která přežila výbuch mateřské hvězdy. Síla exploze „odfoukla“ atmosféru planet daleko a jejich jádra přešla na jinou oběžnou dráhu.
Na objevení „druhé Země“ se tedy bude ještě čekat stejně jako na příchod další generace přístrojů a také na náhodu. Například metoda tzv. „gravitačních mikročoček“ (je založena na ohybu světla okolo hmotných objektů) umožňuje objevit planetu rozměrů Země již dnes.
Ovšem planeta musí procházet přímo před svou hvězdou ve chvíli, kdy je na ni zaměřen teleskop. Pravděpodobnost říká, že na přeplněné obloze planeta ve vhodném postavení téměř určitě je. Kdyby měli na svou práci astronomové věčnost, mají vystaráno.
Ale otázka je, kde začít s hledáním planet, které nemůžeme vidět, dokud je nezačneme hledat. Okruh pátrání mohou ale zúžit teoretické astronomické práce, které „předpovídají“ výskyt planet. Takovou čistě teoretickou prací je studie amerických astronomů pod vedením Seana Raymonda z Koloradské univerzity. Jejich počítačová simulace dokazuje, že „obyvatelné světy“ se mohou často vyskytovat i v soustavách, které obsahují planety typu „žhavý Jupiter“.
Jde o plynné obry, kteří jsou v průměru osmkrát blíže mateřské hvězdě než Merkur Slunci, tedy 20krát blíže než Země. Pro pozemské astronomy jsou to „šťastné“ planety, protože je lze současnými astronomickými metodami poměrně snadno najít. Ale pro menší kolegyně planety ve stejné soustavě měly být „hvězdami smrti“.
Horké planety Jupiter vznikají totiž daleko od hvězdy, ale pomalou spirálou „klesají“ na bližší oběžnou dráhu. Přitom měly způsobit poruchy v tzv. „protoplanetárním disku“(směs plynu a prachu zachycená gravitací hvězdy), kde se pohybují „zárodky“ ostatních planet, a tak zabránit jejich vzniku.
Část materiálu z disku měla být pohlcena, část ho měla být odmrštěna do okolního vesmíru. Nové simulace však ukazují, že prstenec, a tedy i zárodky planet v něm, období nestability asi ve třetině případů „přežijí“. Průchod plynného obra ale prostředí v disku změní.
Turbulence zpomalují části prstence, které by jinak zůstaly na vzdálených oběžných drahách. Vznikající planety by tak měly být pokryty hlubokým oceánem. „Domnívám se, že jde o obyvatelné planety,“ prohlásil jeden z autorů studie Sean Raymond pro server WorldScience. „Ale od té naší se velmi liší,“ dodává.
Ani nová studie jistě nebude bez vady. Ale dokládá, že díky stále dokonalejší práci hledačů planet vesmír přestává být pustým místem.
