Krokodýlův kyselý trik

Krokodýli a aligátoři patří k „otesánkům“ zvířecí říše. Vědecky zdokumentované jsou případy, kdy mladý aligátor spolkl porci, která se rovnala čtvrtině váhy jeho těla. Podal stejný výkon, jako kdyby 70 kg vážící člověk snědl na posezení 18 kg řízků. Velcí krokodýli zřejmě mohou zhltat ještě větší sousta.

Vědce vždycky zajímalo, jak vůbec krokodýli nával potravy zvládnou. Trávení je námaha, jak názorně dokládají výsledky výzkumu na hadech škrtičích. Mladá krajta dokáže spolknout kořist stejně hmotnou, jako je ona sama. Následně se v jejím těle rozpoutá metabolická bouře. Spotřeba kyslíku stoupne na 50tinásobek. U savců se zvýší metabolismus srovnatelnou měrou například při rychlém běhu. Z hlediska látkové výměny had několik dní sprintuje, byť se ani nehne.

Rychle tomu přizpůsobí tělo. Během dvou dnů po spolknutí velké kořisti zvýší hadovo srdce hmotnost o 40%. Mohutnější srdeční svalovina snáze zajistí intenzivní oběh krve nutný pro dřinu spojenou s trávením obřího sousta.

Krokodýli a aligátoři si při trávení pomáhají trikem, který odhalili vědci vedení zooložkou Colleen Farmerovou z University of Utah v Salt Lake City. Z těla přichází do srdce odkysličená krev, kterou krokodýl tlačí do plic. Tam se krev zbaví CO2 a načerpá kyslík. Pak krokodýlí srdce okysličenou krev vypudí zpátky do těla.

Na rozdíl od jiných tvorů mohou krokodýli a jejich příbuzní vyřadit plicní oběh krve dočasně z činnosti. Do těla pak posílají odkysličenou krev. Od počátků 19. století se vědci snaží zjistit, proč to krokodýl dělá. Podle některých teorií si tak pomáhá při dlouhém pobytu pod vodní hladinou. Jiní vědci byli přesvědčeni, že odklon toku krve od plic hraje důležitou roli při trávení.
Tým Colleen Farmerové zjistil výzkumem na mladých amerických aligátorech, že zvířata odklánějí tok krve od plic po nasycení a že většina odkysličené krve směřuje k žaludku. Vědci podrobili devět aligátorů operaci, aby jim znemožnili odklánění krve od plic.

Operace na první pohled zvířata nijak neomezila – ale jen do nakrmení. Krokodýli a aligátoři jsou mistři ve výrobě žaludečních kyselin. Produkují jich 10krát víc než kterýkoli jiný živočich. Zjevně k tomu využívají příliv odkysličené krve nasycené CO2. Aligátoři, kteří nemohli žaludek zásobovat krví bohatou na CO2, produkovali mnohem méně žaludečních kyselin a trávili pomalu. Handicap byl patrný hlavně při vyšších teplotách. Především kosti se jim v žaludku rozkládaly velmi dlouho. Pak hrozí, že se potrava v žaludku zkazí.

Krokodýli a aligátoři jsou závislí na rychlém trávení i proto, že si při zpracování potravy potřebují zahřát tělo. Slunná místa si však žárlivě střeží velcí jedinci. Malá zvířata se tam dostanou obvykle jen na krátko a musí z toho vytěžit maximum.„Je to, jako když se sedlák snaží rychle usušit seno, dokud svítí slunce,“ říká Farmerová.