Tým Himani Yadavové ze Severodakotské státní univerzity zajímalo, kolik takových neviditelných částeček v kuchyni vzniká. Zjistili, že krájecí prkénka jsou významný a dosud přehlížený zdroj plastového znečištění domácností.
Yadavová a její spolupracovníci spočítali, změřili a zvážili mikročástice uvolněné během krájení z různých typů prkének. Z polyetylenového prkénka se podle jejich výpočtů ročně uvolní až 71,9 milionu mikroskopických kousků materiálu. U polypropylenového prkénka je to až 79,4 milionu částeček za rok.
Celková hmotnost částic se u obou materiálů moc neliší. Při používání polyetylenového prkénka je podle výpočtu vědců běžný člověk vystaven ročně až 50,7 gramu tohoto plastu. U polypropylenového odhadují horní hranici hmotnosti okolo 49,5 gramu.
Pro dřevěná prkénka badatelé odhady množství ani hmotnost ročně uvolněných částeček nepočítali. Mohlo by jich však být dokonce čtyřikrát až 22krát víc než v případě plastových kuchyňských potřeb.
Množství částeček ovlivňují kromě materiálu čtyři další faktory. Záleží na stylu krájení konkrétního kuchaře či kuchařky. Důležitá je také síla potřebná k přeříznutí dané potraviny. Vliv má i to, zda se krájí najemno, či nahrubo. V počtu uvolněných částic se také projeví, jak často se konkrétní prkénko používá.
Vědci vystavili mikroplastům z prkének laboratorní kulturu myších buněk. Částice neovlivnily jejich životaschopnost. Snad proto neškodí ani lidem. Test však trval jen 72 hodin.
Plasty se začaly masově používat v padesátých letech minulého století. Lidstvo jich od té doby vyrobilo 8,3 miliardy tun. Mikroplasty se dají najít všude na Zemi.
