Kanadský horský klub zjistil, že v Pohoří svatého Eliáše, které zasahuje z Yukonu i do Britské Kolumbie a na americkou Aljašku, tají ledovce rychleji než v jiných částech Kanady. Podle dřívějšího průzkumu v letech 1957 až 2007 ztratily tamní ledovcové masivy 22 procent své rozlohy, což zvedlo oceánskou hladinu o 1,1 milimetru.
Vědci našli mikroplasty ve stolici lidí, na závěry je prý brzy |
Tání se nyní zrychluje, což vede k velkým změnám ve vodních zdrojích v níže položených oblastech. Například v roce 2016 se voda z tajících ledovců odklonila z řeky Slims, kterou napájí ledovce; důsledkem byl kritický nedostatek vody pro jezero Kluane, které je na seznamu světového dědictví UNESCO. Hladina jezera od té doby poklesla o dva metry a rybí populace tak ztratila přístup ke svým tradičním migračním trasám. V oblasti se navíc zvýšila četnost prachových bouří.
Profesor David Hik z kanadské Univerzity Simona Frasera upozorňuje, že vývoj kolem jezera Kluane je ukázkou toho, co lze v budoucnu očekávat i v jiných regionech. Jeho kolega Zac Robinson z Albertské univerzity poznamenal, že dění v Pohoří svatého Eliáše není ojedinělé a že v příštích 50 letech ztratí ledovce ve Skalistých horách 80 procent své plochy.
Globální oteplování, které výrazně mění klimatické podmínky na planetě, se státy zavázaly zpomalit v roce 2015 v pařížské dohodě, která si za cíl klade udržet zvyšování teploty výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně v porovnání s teplotou v předindustriálním období. Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC) nicméně tento měsíc varoval, že situace je natolik vážná, že naplnit cíle klimatické dohody lze již jen pomocí rychlých a dalekosáhlých změn.
