Cílem vědců vedených Richardem Firestonem z Lawrence Berkeley National Laboratory bylo najít příčinu vyhynutí mamutů. Nálezy z různých severoamerických lokalit svědčily o tom, že zhruba před třinácti tisíci lety tuto oblast zdevastoval dopad kosmického tělesa. Za nejpřesvědčivější důkaz považovali vysoký výskyt iridia. Tento vzácný kov se na Zemi vyskytuje jen v mizivém množství.
O kolizi s vesmírným tělesem svědčil i nález zuhelnatělé vrstvy. Jde pravděpodobně o pozůstatky lesních požárů, které zažehl náraz asteroidu. „Napadlo nás, že vliv dopadu by se dal vystopovat i na klech mamutů. Ty mají dostatečně velký povrch,“ říká doktor Firestone. Vědci proto rozjeli pátrání po podezřele „ocejchovaných“ klech.
Geolog Allan West prozkoumal sklady arizonské společnosti, která obchoduje se slonovinou. Našel tisíce předmětů s „poďobaným“ povrchem. „Takové body může způsobit mnoho různých příčin. Zajímaly mě ale jen ty otvory, které byly magnetické,“ cituje Westova slova BBC. Magnetické pole může v organickém materiálu produkovat jen cizorodý předmět.
K odhalování klů poznamenaných deštěm mikrometeoritů sloužil provázek, na kterém byl zavěšen silný magnet. Stačilo s ním houpat nad klem. Pokud se magnet k drobným dírkám přilepil, šlo o stopu mikrometeoritů. Kromě zhruba desítky klů zájem vědců vzbudila i lebka sibiřského zubra.
O desítky tisíc let vedle Datování klů hypotézu spojující meteority s vyhynutím mamutů nepotvrdila. Kly jsou totiž příliš staré, jejich „majitelé“ žili asi před třiceti pěti tisíci lety. Teoreticky je možné, že sprška meteoritů poznamenala pozůstatky mrtvých zvířat. Mamutí kly trčící ze zmrzlé země se na Sibiři a na Aljašce občas skutečně objeví. Pak by ke kosmické srážce mohlo dojít kdykoli po smrti mamuta před 35 tisíci lety.
Problematický je i nález bizoní lebky. Obsahuje sice částečky kovu z vesmíru, ale vzhledem k tomu, že kolem otvůrků kost dál rostla, zvíře „bombardování“ přežilo. Skutečnost, že zubra žijícího na Sibiři zasáhl stejný déšť meteoritů jako mamuty na Aljašce, by se navíc jen těžko vysvětlovala.
Vědci doufají. že kly ze „správného“ období existují, jen je dosud nikdo nezkoumal. Proto se svými nálezy minulý týden vystoupili na zasedání Americké geofyzikální unie v San Francisku. Věří, že jejich zpráva přiměje správce muzejních sbírek i soukromé sběratele k podrobnější prohlídce starších nálezů.
O kolizi s vesmírným tělesem svědčil i nález zuhelnatělé vrstvy. Jde pravděpodobně o pozůstatky lesních požárů, které zažehl náraz asteroidu. „Napadlo nás, že vliv dopadu by se dal vystopovat i na klech mamutů. Ty mají dostatečně velký povrch,“ říká doktor Firestone. Vědci proto rozjeli pátrání po podezřele „ocejchovaných“ klech.
Geolog Allan West prozkoumal sklady arizonské společnosti, která obchoduje se slonovinou. Našel tisíce předmětů s „poďobaným“ povrchem. „Takové body může způsobit mnoho různých příčin. Zajímaly mě ale jen ty otvory, které byly magnetické,“ cituje Westova slova BBC. Magnetické pole může v organickém materiálu produkovat jen cizorodý předmět.
K odhalování klů poznamenaných deštěm mikrometeoritů sloužil provázek, na kterém byl zavěšen silný magnet. Stačilo s ním houpat nad klem. Pokud se magnet k drobným dírkám přilepil, šlo o stopu mikrometeoritů. Kromě zhruba desítky klů zájem vědců vzbudila i lebka sibiřského zubra.
O desítky tisíc let vedle Datování klů hypotézu spojující meteority s vyhynutím mamutů nepotvrdila. Kly jsou totiž příliš staré, jejich „majitelé“ žili asi před třiceti pěti tisíci lety. Teoreticky je možné, že sprška meteoritů poznamenala pozůstatky mrtvých zvířat. Mamutí kly trčící ze zmrzlé země se na Sibiři a na Aljašce občas skutečně objeví. Pak by ke kosmické srážce mohlo dojít kdykoli po smrti mamuta před 35 tisíci lety.
Problematický je i nález bizoní lebky. Obsahuje sice částečky kovu z vesmíru, ale vzhledem k tomu, že kolem otvůrků kost dál rostla, zvíře „bombardování“ přežilo. Skutečnost, že zubra žijícího na Sibiři zasáhl stejný déšť meteoritů jako mamuty na Aljašce, by se navíc jen těžko vysvětlovala.
Vědci doufají. že kly ze „správného“ období existují, jen je dosud nikdo nezkoumal. Proto se svými nálezy minulý týden vystoupili na zasedání Americké geofyzikální unie v San Francisku. Věří, že jejich zpráva přiměje správce muzejních sbírek i soukromé sběratele k podrobnější prohlídce starších nálezů.
