Ale věda zatím jenom předpokládala, v které částí mozku se naše krásné iluze o budoucnosti skrývají. Neurologové z New York Univerzity pod vedením Elizabeth Phelpsové nyní ale tvrdí, že se jim podařilo „prstem“ funkční magnetické rezonance ukázat na dvě místa v našem mozku. Tam se jejich slovy řečeno skrývají lidské „sklony k optimismu“. Studie se objevila v on-line časopisu Nature.
Výzkumníci na zřídlo pozitivních představ narazili při studii aktivity mozku dobrovolníků, kteří si představovali emocionálně nabité zážitky v budoucnosti i minulosti. Neurologové účastníky studie instruovali, aby si představovali tak odlišné možnosti, jako výhru v loterii nebo rozpad partnerského vztahu. Funkční magnetická rezonance přitom (funkční MRI) sledovala změny v aktivitě jejich mozku.
Výzkum ale narazil na problém. „Donutit někoho, aby si představoval budoucnost v černém světle, je velmi obtížné,“ řekla pro časopis Nature Elizabeth Phelpsová. I neutrální události (návštěva holiče) se v mysli dobrovolníků měnily v pozitivní. Vědci se rozhodli zjistit, které oblasti mozku za tímto posunem stojí.
Dobrovolníci tedy dostali úkol představovat si různé budoucí události a hodnotit přitom svou míru optimismu. Čím vyšší bylo jejich hodnocení, tím vyšší byla míra aktivace dvou mozkových oblastí: amygdaly (tělesa tvaru mandle) a přední cingulární kůry (ACC).
Oba jsou to staří známí odborníků, kteří zkoumají neurologické procesy za lidskými emocemi. „Amygdala se širokou škálou emocí: od překotného chování, agresivity až po dokonání zabití,“ říká František Šťastný a vysvětluje dál: „ACC je zase spojena s hedonií -tedy pocitem uspokojení nebo pohody.“ Obě tyto oblasti jsou částí tzv. limbického systému, který má nezastupitelnou roli ve tvorbě emocí.
„Rozšíření role amygdaly na pozitivní předjímání budoucnosti je novinka,“ říká František Šťastný. Varuje ale před přílišným zjednodušováním: „Obě centra jsou nepochybně propojena a navzájem se ovlivňují. Ale nejsou spojena přímo, takže se na procesu nejspíše podílejí i jiné oblasti mozku.
Výzkum také biologickou podstatu nerozebral do posledního atomu. „Použitá metoda má přesnost na centimetry,“ říká Karel Blahna z Fyziologického ústavu AV ČR. „A amygdala je oblast s nejasnými hranicemi.“
František Šťastný upozorňuje na stranovou odlišnost v reakci amygdaly při optimistických představách. Potvrzuje to výzkumy, které ukazují, že i struktury, které jsou v obou mozkových polokoulích stejné, nemívají stejné funkce.
Výzkumníci na zřídlo pozitivních představ narazili při studii aktivity mozku dobrovolníků, kteří si představovali emocionálně nabité zážitky v budoucnosti i minulosti. Neurologové účastníky studie instruovali, aby si představovali tak odlišné možnosti, jako výhru v loterii nebo rozpad partnerského vztahu. Funkční magnetická rezonance přitom (funkční MRI) sledovala změny v aktivitě jejich mozku.
Výzkum ale narazil na problém. „Donutit někoho, aby si představoval budoucnost v černém světle, je velmi obtížné,“ řekla pro časopis Nature Elizabeth Phelpsová. I neutrální události (návštěva holiče) se v mysli dobrovolníků měnily v pozitivní. Vědci se rozhodli zjistit, které oblasti mozku za tímto posunem stojí.
Dobrovolníci tedy dostali úkol představovat si různé budoucí události a hodnotit přitom svou míru optimismu. Čím vyšší bylo jejich hodnocení, tím vyšší byla míra aktivace dvou mozkových oblastí: amygdaly (tělesa tvaru mandle) a přední cingulární kůry (ACC).
Oba jsou to staří známí odborníků, kteří zkoumají neurologické procesy za lidskými emocemi. „Amygdala se širokou škálou emocí: od překotného chování, agresivity až po dokonání zabití,“ říká František Šťastný a vysvětluje dál: „ACC je zase spojena s hedonií -tedy pocitem uspokojení nebo pohody.“ Obě tyto oblasti jsou částí tzv. limbického systému, který má nezastupitelnou roli ve tvorbě emocí.
„Rozšíření role amygdaly na pozitivní předjímání budoucnosti je novinka,“ říká František Šťastný. Varuje ale před přílišným zjednodušováním: „Obě centra jsou nepochybně propojena a navzájem se ovlivňují. Ale nejsou spojena přímo, takže se na procesu nejspíše podílejí i jiné oblasti mozku.
Výzkum také biologickou podstatu nerozebral do posledního atomu. „Použitá metoda má přesnost na centimetry,“ říká Karel Blahna z Fyziologického ústavu AV ČR. „A amygdala je oblast s nejasnými hranicemi.“
František Šťastný upozorňuje na stranovou odlišnost v reakci amygdaly při optimistických představách. Potvrzuje to výzkumy, které ukazují, že i struktury, které jsou v obou mozkových polokoulích stejné, nemívají stejné funkce.
