Výzkum britských vědců přitom znamená průlom. Přestože měli vědci k dispozici obrovské množství dat shromažďované sonary od konce 60. let, nebyli schopni z nich vyčíst, kolik sopek se ve skutečnosti na mořském dnu skrývá. Až nový počítačový program navržený britskými vědci umožnil rozklíčovat 40 milionů kilometů lineárních profilů ukazujících topografii oceánského dna zhruba mezi jihem Aljašky a jihem Patagonie v Jižní Americe.
Oceánské dno je pokryto více jak 200 000 sopkovitých útvarů vyšších než 100 metrů. Což je mnohonásobně víc než říkala data získaná ze satelitu. Data ze satelitu byla doposud pro vědce hlavním zdrojem informací. Rozlišovací schopnosti satelitu jsou ale limitované. Satelity nejsou schopny vidět hluboko pod vodní hladinu a zaznamenávají tak pouze sopky vyšší než patnáct set metrů. Takto vysokých vulkánů satelity ukázaly 14.164. Sopky nedosahující do výšky 1500 metrů je možné detekovat právě lodními sonary.